15/05/2026
Počítač dne – 278 : pokud si pamatujete ze školy, učili jsme se o Hedvábné stezce. A proč to zmiňuji? Protože Sogdia 😁 Sogdia byla starověká oblast na území dnešního Uzbekistánu a Tádžikistánu a byla důležitou součástí právě této slavné obchodní trasy. A já vám dnes ukážu počítač z Uzbekistánu, který vypadá, jako by po Hedvábné stezce skutečně dorazil na velbloudovi 🐪
Představuji vám prý extrémně vzácný počítač z Taškentu s názvem Согдіана-1 neboli Sogdiana-1. Ocelový a masivní počítač, který vznikl koncem 80. let v taškentském závodě Algoritm. A právě tady začíná příběh, který je skoro stejně zajímavý jako samotný počítač 😁
Během prvních let výstavby se závod jmenoval „SAM“ což tehdy byla taškentská pobočka moskevského podniku. Stavěly se nové tovární budovy, montovaly výrobní linky a všechno směřovalo k výrobě elektroniky a výpočetní techniky pro Sovětský svaz.
Teprve v roce 1986 dostal podnik vlastní jméno „Алгоритм“ česky Algoritm a tím se zrodil taškentský počítačový závod 😁 Jenže přišla perestrojka v čele s Gorbačovem a sovětská vláda začala po podnících a to i obranných podnicích chtít, aby vyráběly i spotřební zboží pro obyčejné lidi. Takže zatímco někde na západě vznikaly nové osobní počítače, v Taškentu se v rámci státního plánu začaly vyrábět kuchyňské nože, navíječky příze a podobné šílenosti 😁
Naštěstí tam ale pracovali i lidé, kteří měli vyšší ambice než vyrábět sovětskou škrabku na brambory 😁
Inženýři z Algoritmu dokonce vyvinuli elektronický ekonomizér pro automobily, který měl automaticky snižovat spotřebu paliva při jízdě. Nabízeli ho AvtoVAZu, GAZu, UAZu i Záporožci, ale nechtěl ho vůbec nikdo 😁 Sovětské automobilky zřejmě došly k závěru, že sovětské auto ekonomizér nepotřebuje, protože už samo o sobě moc nejede 😁
A právě v té době přišel do Algoritmu mladý inženýr Sergej Porošin, čerstvý absolvent vysoké školy v Joškar Ole. Nebyl to jen obyčejný elektronik, ale nadšený radioamatér a počítačový fanatik, který si doma podle časopisu Radio sám postavil legendární komp Radio-86RK, párkrát už jsem tu na Facebooku o něm psal. A právě on přesvědčil vedení závodu, aby místo kuchyňských nožů začali vyrábět první masově produkovaný osobní počítač v Uzbekistánu 😁
Zatímco většina lidí po celém SSSR seděla doma s páječkou a snažila se svůj Radio-86RK vůbec rozchodit, v Taškentu se rozhodli, že z toho udělají továrně vyráběný produkt prodávaný jak jako hotový počítač, tak jako stavebnice pro kutily 😁
A tak vznikla Sogdiana-1, tedy v podstatě uzbecký klon kompu Radio-86RK, ale samozřejmě po sovětsku 😁
A víte, co je na něm nejlepší? Když ho začnete opravovat, pochopíte, že slovo „kompatibilní“ v SSSR znamenalo „tak nějak přibližně“ 😁 Polovina programů pro Radio-86RK funguje, druhá polovina po spuštění rozhází po obrazovce hieroglyfy, rotující písmenka a člověk začne přemýšlet, zda neopravuje počítač, ale otevírá portál do jiné dimenze jako v Half-Life 😁 Vítejte v Black Mesa. No, to dramatizuji, není to zas tak hrozné. Je to hlavně tím, že většina programů je pro 32kB a Sogdiana 1 má jen 16kB v základu.
Tenhle počítač je nádherná směs turkických vlivů, perské historie a sovětského inženýrství. Už je to prostě pořádná střední Asie 😁
Sehnal jsem ho jako naprostý vrak přímo z Taškentu. Rozebraný nefunkční počítač, rozebraný vadný zdroj, hromada šroubků, utrhaných kabelů a součástek, které vypadaly, jako by je někdo převážel z Taškentu do Česka na korbě traktoru a to za pouhých 250USD 😁 Chybělo snad jen, aby uvnitř byl ještě písek z pouště a účet za velblouda.
Uvnitř tepe procesor КР580ВМ80А, což je sovětský klon Intelu 8080 taktovaný na přibližně 1,78MHz. Jenže kvůli video subsystému, který si pravidelně bere sběrnici pro sebe, reálný výkon procesoru klesá zhruba na 1,3MHz 😁 Jinými slovy i samotný obraz počítači trochu sabotuje výkon 😁
Kapacita RAM je 16kB a tvoří ji sovětské DRAM КР565РУ6. Pro ROM byly použity dva mikroobvody К573РФ2 po 2kB. ROM obsahuje rezidentní monitor, tedy systém, který umí načítat programy z kazety, prohlížet a editovat paměť, spouštět kód a funguje dokonce i jako jednoduchý debugger 😁
BASIC v ROM ale nečekejte 😁 Ten se musí nejprve nahrát z kazety, stejně jako assembler, disassembler nebo textový editor. Přesně ten typ komfortu, kdy dnešní člověk po pěti minutách začne hledat psychologa 😁
O obraz se stará КР580ВГ75, tedy klon Intel 8275 a DMA řadič КР580ВТ57. Počítač standardně zobrazuje 64 znaků na 25 řádcích a místo bitmapové grafiky používá pseudografiku.
Programátoři tehdy dokázali z textového režimu vytřískat neuvěřitelné věci 😁 V některých režimech to umělo simulovat až něco jako 192×102 bodů, ale pořád to byla jen chytrá hra se znaky 😁
Vracím se k paměti a jak jsem psal, paměť tvoří sovětské DRAM КР565РУ6 čili po česku KR5655RU6. A tady začíná ta pravá sovětská magie 😁 Původně byly na desce paměti se třemi napětími. Jenže v Taškentu se zřejmě jednoho dne rozhodli, že použijí modernější RAM s jedním napětím. A místo, aby navrhli novou revizi desky, tak prostě vzali nůž, prořezali cesty, přidali pár drátků a bylo hotovo 😁 A to ručně, co počítač, to ruční prořezání cestiček 😁 Přesně ten typ technického řešení, kdy si říkáte, že v SSSR se plošné spoje neupravovaly podle dokumentace, ale podle momentální nálady konstruktéra 😁
A klávesnice, poslechněte z videa? To je kapitola sama pro sebe 😁 59 kláves, azbuka, latinka a ergonomie středověkého zemědělského nářadí 😁 Ta se chová, jako by měla kurděje. Už z výroby se krytky kláves jebou ze strany na stranu takovým způsobem, že člověk nemá pocit, že píše na počítači, ale že hraje na rozviklanou tahací harmoniku po třech panácích ruské vodky 😁 Katastrofa. Navíc vydává strašidelné kvičící zvuky, jako by se uvnitř při každém stisku lámaly kosti menšího sovětského zvířete. A nejlepší na tom je, že podle dobových článků si na tuhle katastrofální klávesnici stěžovali už tehdy přímo v Uzbekistánu. Prostě zlaté IQ151 nebo Robotron KC87 😁 viz poslední fotky pro porovnání designu.
Později ji museli přepracovat a vyrábět podle německé technologie díky spolupráci se závodem Kopir, protože původní verze byla opravdu peklo 😁
Počítač má dvě LED kontrolky „Síť“ pro napájení a „Rus“, která signalizuje přepnutí mezi latinkou a azbukou 😁 Obě LED diody jsou nové páč chyběly.
Zdroj byl externí a vzadu na počítači nechyběl video výstup, konektor pro kazetový magnetofon ani univerzální port pro tiskárnu nebo servisní zařízení.
V Uzbekistánu měla Sogdiana velký úspěch. Nejen kvůli národní hrdosti, ale hlavně proto, že šlo o levný a okamžitě použitelný počítač vyráběný průmyslově. A to byl v Sovětském svazu velký rozdíl. Domácí stavebnice totiž často končily jako drahá hromada součástek a psychické trauma pro celou rodinu 😁
Jenže přišel rok 1991, rozpad Sovětského svazu a Uzbekistán se přes noc stal „zahraničím“. Algoritm přišel o vojenské zakázky, trh zaplavily západní počítače a výroba Sogdiany-1 skončila 😔
Přesný počet vyrobených kusů dnes nikdo nezná. Dochovalo se jich jen minimum a většina přežila jen v soukromých sbírkách. Ale samotný fakt, že Uzbekistán měl na konci 80. let vlastní tovární výrobu osobních počítačů, vlastní vývojáře, dokumentaci, výrobní infrastrukturu a schopnost proměnit schéma z časopisu v masově vyráběný produkt, je fascinující 😁
A upřímně? Když dnes tenhle komp držíte v ruce, máte pocit, že jste našli technologický artefakt z alternativní reality 😁
Ale běží! A to je na tom to krásné 🙂
Na závěr citace jednoho uživatele ruského fóra o počítačích „Osobně jsem neměl tušení, že uzbecký průmysl byl schopen vyrobit něco složitějšího než melouny a lebky…“
Na druhou stranu já připomínám, že v Algoritmu vyrobili i originálnější a složitější počítač a tím byl Agat, klon počítače Apple II. Který tedy nemám, ale líbil by se mi :-)
#Согдіана1
