15/08/2026
Zázračné léto
Rozhodl jsem se navázat na video o našem létě na Březejci. Léto je pro nás, pracovníky a zejména pro kolegyně PSS, jedním z nejnáročnějších období roku. Vše je tak trochu jinak, než bývá obvyklé - rozmístění pokojů, složení klientů (noví i nám známí, včetně těch náročných na péči). Hlavně jsme celý den v zápřahu (není škola, neběží STD) a ze strany klientů přicházejí obrovská očekávání, chuť zažívat nové věci, mít pozornost a péči. K tomu je zde ještě úklid celého objektu a příprava na nový rok na konci prázdnin.
Ano, nebyla to pro nás vždy žádná Havaj, tanečky a podobně. Naopak, zažili jsme několik poměrně vypjatých situací, které jsme zvládli, dovolím si říci, se ctí a profesionalitou. To kromě běžné péče o chodící autisty i vozíčkáře, často nad rámec nutného i nezbytného. Zde musím vyjádřit obrovský respekt všem, kdo u toho byl.
Nicméně kromě toho se mi toto léto v práci odehrál příběh, který bych rád sdílel. Týkal se mě osobně a zpětně ho hodnotím jako malý zázrak. Zcela symbolické mi tak přijde, že poslední letní služba i poslední můj letní výlet s klienty byl za zatměním Slunce na Fajtův kopec.
Mé léto začalo telefonátem kamaráda: “Hej, na Kociánce prý hoří.” Nehořelo u nás, hořelo v domově pro seniory na stejné ulici v Brně. Přesně tam, kde již pár let žije moje máma. Když jsem se dostal dovnitř, nechtěli mě pustit, zjistil jsem, že dům je bez elektřiny a hledá se umístění pro klienty na týden. Bylo to v ty dny, kdy nebyly teploty kolem 40 stupňů Celsia v Brně pouhou fantazií. Peklo pro lidi bez možnosti pohybu, ochlazení “blbým” ventilátorem, dalo by se říci. Jak bezmocně a zoufale jsem se cítil, nemusím popisovat. Ale musel jsem něco udělat, kromě dovozu několika kartonů vod a ledových čajů…
Po telefonátech naší paní vedoucí, hospodářce Majce i konzultaci se soc. pracovnicemi a PSS, zda budou všichni ochotni poskytnout mamince lůžko i péči, kterou jakožto ležící klient potřebuje, jsem mohl v domově dohodnout, že mamku přivezou sanitkou k nám na Březejc! Nikdo (!!!) ani na sekundu nezaváhal a okamžitě souhlasil, že to lze.
Pokoj na OS, kde v létě pobývají rekreanti, byl volný a připravený. Po asi 7 hodinách se tam mamka dostala. Ve stavu, který nelze nazvat jinak než zbídačeným - mamka byla dehydrovaná, přehřátá, ruce plné modřin a zcela apatická. V tu chvíli mi vyhrkly slzy!
Mamka okamžitě dostala od PSS péči po stránce hygieny, převlečení apod. Při tom však holky dokázaly mnohem více. Svým přístupem mamce, kromě komfortu a čistoty těla, vrátily to nejdůležitější: lidskou důstojnost! To vše bez vlivu na kvalitu péče o naše klienty, vše probíhalo nad rámec jejich povinností, samozřejmě a zcela automaticky. Za to mají můj dík, respekt i úctu!
Nebudu se dále rozepisovat, ale ten večer jsem brečel ještě několikrát, když jsem si v hlavě cestou domů celý den přehrával. Byl to však pláč plný vděku a úlevy. Mamka u nás strávila pouhé 4 dny, během kterých se zotavila, začala se mnou mluvit jako již dlouho ne. Demence a věk hrají roli. Kvalitu péče i stravy si u nás máma moc pochvalovala. Takže, holky, ač se vždy nechovám jako ukázkový gentleman, ještě jednou vám děkuji!
Děkuji: Hance, Irině, Karin, Věrce, Lence, Věrce, Evě, Kamile, Janě, Janě a Janě. V neposlední řadě zdrav. sestřičkám: Ivě, která v pondělí ošetřila mamce škrábance a modřiny vzniklé při převozu, Jitce a Lence, které hlídaly léky i zdrav. péči. Jsem vděčný, že s vámi mohu pracovat.
Igor Viduna
