30/06/2026
V červnovém Přeloučském Roštu jste si mohli přečíst také 9. část článku M. Pešty o Přelouči v popkultuře 20. a 21. století, resp. doznívání pověstí o Kocourkovu. Tentokrát se ale věnuje spíše 19. století, neboť se podařilo dohledat zajímavé zmínky v Knihovně Národního muzea v Praze:
> v letech 1804-1810 vyšel nejméně ve čtyřech vydáních (v Pardubicích a Kutné Hoře) tzv. kramářský tisk o tragické smrti šenkýře Finka ze Břehů. V první osobě je zde popsán skutečný příběh, kdy syn šenkýře František Fink (1776-1803) šel ze Břehů do Přelouče na taneční zábavu "ke Kinterowum". Bylo to zřejmě v říjnu 1803 a nebohý Fink byl na zábavě ze žárlivosti smrtelně poraněn svým sokem v lásce (s kterým se ovšem znal a označuje jej za svého kamaráda). Došlo k tomu buď před hostincem nebo přímo v něm, útočníkem byl voják. Fink zemřel 27. října 1803 doma ve Břehách v domě čp. 11 v dnešní ulici Obránců míru. Incident se ale nestal v dnešním hostinci U Kynterů (Hradecká čp. 36), ale v dnes již bývalém hostinci U Libuše, který stával v místech dnešního parkoviště u OC Billa (majitelem byl na začátku 18. století František Kynter). Informace v kramářském tisku byly konfrontovány s písemnými prameny, zejména matrikami (autor tímto děkuje p. Miroslavu Krejčíkovi, DiS. za pomoc s rešerší a přepisem záznamu). Ilustrace je ze sbírek přeloučského muzea.
> drobná geografická zmínka je v tisku Směšný zpěv o vesnické svatbě (1858), kde je humorně kritizována venkovská okázalost selské svatby, mezi hosty na hostině nechybí ani "pan kantor z Přelouče"
> zmínku o našem městě najdeme také v tisku Nová píseň pro zasmání o starých pannách (1859) - hrdinka příběhu zde říká také tato slova: "Jeden za mnou chodil, a ten z Přelouče byl, Drndelík se jmenoval".
> zajímavě se o Přelouči píše v románu spisovatele Martina Chadimy Ve stínu Bafometa (Argo, 2025). Odehrává se roku 1350 a předcházejících staletích v prostředí (zrušeného) templářského řádu v Jeruzalémě, Paříži či Praze a děj se točí kolem hledání Kristových relikvií. Jedné z postav žijící v Uhříněvsi (která leží asi 80 km západně od Přelouče), jejíž činy vyznívají v ději spíše záporně, přisuzuje spisovatel přeloučské předky (viz s. 209): „Henslin byl potomkem Dietricha, zesnulého obchodníka z Bavorska. […] Matkou onoho výtečníka byla Barbora, v duši zkažená neméně než její muž. Už Barbořin otec Štěpán, nepatrný šlechtic z malého města Přelouče, byl vším možným, jen ne nádobou ctnosti. […] Hubu měla ostrou jako meč, věčně jí lomcoval vztek, živený nenávistí a chamtivostí, byla prolhaná až do kořene svého jazyka a po penězích šla jako chrt“. Na s. 228 charakteristika pokračuje – Barbora z Přelouče je označovaná jako prostořeká a svéhlavá fúrie.
Přeloučský Rošt najdete také na webových stránkách města.