Makráč je trochu překvapivá galerie mimo hlavní cesty a lesky. Nachází se na konečné tramvaje Sídliště Petřiny a pokud nevyrazíte speciálně na vernisáž, šikne se jako zpestřující zastávka u umění cestou do obory Hvězda. Po vstupu do Ústavu makromolekulární chemie (bývá otevřeno skoro pořád) pozdravte pána na vrátnici a zahněte doprava. Překvapivě se tu nevystavují žádné fúze umění a vědy. Za minulého režimu byl Makráč jedním ze svobodnějších míst, kde probíhaly výstavy těch ne úplně oficiálních umělců. To dodalo prostoru po revoluci na atraktivitě a svojí prestiž z toho těží dodnes. Vůbec není špatné mít tady výstavu. Zčásti prosklená chodba s olbřímími kytkami přenese návštěvníky do šedesátek. Během prohlídky oceňte i budovu od Karla Pragera, vizionáře socialistické architektury (postavil také Novou Scénu Národního divadla a bývalou budovu Federálního shromáždění nad Václavským náměstím). Před budovou nakonec skloňte malou poklonu u sochy Otty Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček a prvního ředitele Makromolekulárního ústavu.
