07/09/2026
„Tati, co to máš na ruce?“ ptal se malý Michael Kraus svého táty Oty Krause a ten odpověděl: „To je číslo do nebe.“
Před 117 lety, 7. září, se narodil Ota Kraus, přeživší šesti koncentračních táborů a autor knihy Továrna na smrt z roku 1946, ve které spolu s Erichem Kulkou podrobně analyzovali mašinerii fungování vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau neboli Osvětim-Březinka.
Ota Kraus pocházel z asimilované českožidovské rodiny, studoval na gymnáziu v Táboře, vyučil se strojním zámečníkem a absolvoval mistrovskou školu strojnickou na průmyslovce v Ústí n/L. Tehdy ani nemohl tušit, jak se mu zámečnické řemeslo bude hodit. Vojnu si odsloužil jako radiomechanik a následně nastoupil do největšího obchodního domu s elektrotechnikou a radiopřijímači E. Fusek na Václavském náměstí v Praze. Se svojí budoucí ženou, Boženou Vlasákovou, se seznámil, když ji už jako ředitel firmy zaměstnal jako asistentku.
Byl zatčen 2. dubna 1940 na základě udání. Před svým zatčením se podílel na zásobování protinacistického odboje součástkami do vysílačů a ilegálními publikacemi. Čtyři měsíce ho vyslýchalo gestapo na Pankráci, v Malé pevnosti Terezín a ve vězení Matylda v Drážďanech, ale své spolupracovníky neprozradil. Následovalo osmnáct měsíců v trestných oddílech v koncentračních táborech v Dachau, Sachsenhausenu a Neuengamme. Ale to nejhorší ho teprve čekalo v Osvětimi.
Do Auschwitz-Birkenau byl deportován společně s Erichem Kulkou začátkem listopadu 1942. Osvětim byla rozsáhlá soustava koncentračních a pracovních táborů, ale Birkenau/Březinka byl tábor vyhlazovací, nejděsivější část celého komplexu. Kraus a Kulka zde pracovali jako zámečníci, což jim umožnilo, díky propustce, se pohybovat po celém obrovském areálu Osvětimi-Březinka. Jejich zámečnická dílna vznikla z vlastni iniciativy vězňů na jaře 1943 bez povoleni SS. Sloužila nejen k oficiální výrobě a opravám pro potřeby tábora, ale dozorci SS ji někdy využívali pro své osobní zakázky. V dílně se tajně scházeli političtí vězni z různých zemí a vyměňovali si informace o transportech, zprávy z fronty a další důvěrná sdělení. Dílna zároveň fungovala jako ústředna pro přenášení dopisů a dalších materiálů mezi jednotlivými úseky tábora. Kontraband ukrývali ve dvojitých stěnách dílny.
Koncem října 1944 byl Ota Kraus deportován do tábora Sachsenhausen a odtud do tajného tábora Ohrdruf. Koncem března 1945 přežil pochod smrti do Buchenwaldu, kde byl v dubnu 1945 osvobozen. O jeho neuvěřitelné cestě koncentračními tábory svědčí mapa u příspěvku.
Pět let strávil Ota Kraus mimo domov, daleko od své rodiny a blízkých. Pokoušel se je kontaktovat navzdory riziku, např. prostřednictvím motáků. Jeden z nich v červenci1944 propašoval své ženě Boženě do Prahy. Varoval, že se spolu s přáteli připravuje na útěk a napsal:
„Svět musí vědět, čeho jsou lidé vůbec schopni, a trest musí být alespoň částečně přiměřený. […] My už nenáležíme k živým. Jsme pouhá čísla, která z čistě technických důvodů náhodou ještě existují.“
Během války zahynulo více než 50 členů Krausovy rodiny, včetně rodičů a bratra. Po válce svědčil, podobně jako Kulka, v několika procesech proti válečným zločincům, například v procesu s osvětimským velitelem Rudolfem Hössem, který byl po vynesení rozsudku v dubnu 1947 oběšen na symbolickém místě – na šibenici vedle bývalého osvětimského krematoria.
Michael Kraus po letech napsal o autorech Továrny na smrt: "Kraus a Kulka nikdy nepřestali vzpomínat na oběti, dokumentovat nacistické zločiny a usilovat o vyvození odpovědnosti. Svým odhodláním a úsilím tak mařili konečný cíl pachatelů oněch zločinů, kterým bylo vymazání minulosti. "
📷 1: Ota Kraus, 30. léta
📷 2: Ota Kraus, 1914 (5 let)
📷 3: Boža a Ota Krausovi, Václavské náměstí, 1938
📷 4: Eliška Krausová (Beckmannová), Ivan Kraus, B. a O. Krausovi, 1939
📷 5: Božena Krausová, 1940 (Archiv Michaela Krause)
📷 6: Evidenční záznam o putování Oty Krause
📷 7: Mapa znázorňující pobyt v koncentračních táborech
📷 8: Provizorní doklad vystavený při osvobození v Buchenwaldu
📷 9: Ota Kraus a Erich Kulka, Praha, 1945 (Archiv Michaela Krause)
