20/07/2026
Čtěte si článek Ladislav Jackson o historii q***r zinů, časopisů a žurnalistice u nás.
„Představoval jste si čtenáře jako někoho specifického?“ ptal se v rozhovoru pro DIK Fagazine polský umělec Karol Radziszewski Ryszarda Kisiela, zakladatele a vydavatele neoficiálního q***r zinu Filo. Ten začal vycházet v roce 1986 v Gdaňsku a po roce 1990 byl až do roku 1997 základním kamenem polské q***r kultury a aktivismu. „Šlo mi daleko víc o zahájení nějaké akce a sjednocení lidí,“ odpověděl Kisiel. Tato trefná odpověď ukazuje, že tištěná q***r média, byť měla podobu amatérského zinu, který se ilegálně kopíroval na podnikových cyklostylech, vázal se doma po nocích a cirkuloval z ruky do ruky, byla naprosto zásadní pro emancipaci práv a společenského postavení q***r lidí v celém dvacátém století.
Německé začátky
Kolébkou q***r žurnalismu bylo Německo, kde už v roce 1870 jistý Karl Heinrich Ulrichs vydal jediné číslo časopisu Uranus. Pojmem uranisté (nebo také urningové) označoval osoby se stejnopohlavní citovou orientací, čímž chtěl odmítnout medicínský a současně trestněprávní pojem homosexuál. Až v roce 1896 začal díky Adolfu Brandovi vycházet časopis Der Eigene (Svůj vlastní), v němž se autoři a autorky aktivně a systematicky zasazovali o zrušení paragrafu trestajícího homosexualitu. V roce 1919 založil Karl Schulz časopis Der Freundschaft (Přátelství), který v Německu vycházel až do převzetí moci nacisty.
Obsah často tvořily texty orientované na historii homosexuality, protože si aktivisté a aktivistky záhy uvědomili, že pokud ukážou, že q***r lidé byli součástí dějin odjakživa, pro odtrestnění homosexuality budou mít pádný argument. V roce 1924 vznikl časopis Die Freundin (Přítelkyně), kam přispívaly hlavně lesbické aktivistky Selli Engler a Lotte Hahm. Engler kromě své publicistické činnosti organizovala také pravidelná podpůrná, ale i aktivistická setkání lesbických žen. Je příznačné, že časopis vydával gay aktivista Friedrich Radszuweit. Spojenectví gay mužů, lesbických žen a zanedlouho i trans osob, které prošly lékařskou i administrativní tranzicí, totiž bylo pro narovnávání práv ve dvacátém století klíčové.
Český Hlas
Německé prostředí v roce 1931 nepochybně inspirovalo bratry Vojtěcha a Františka Černé k založení časopisu Hlas sexuální menšiny s podtitulem List pro sexuální reformu. Hned první číslo ukázalo, že cíle jsou ambiciózní a rozmanité, což mělo udržet zájem předplatitelů. V časopisu vyšel například český překlad Wildeova textu „Kněz a ministrant“, který představuje osobní zpověď q***r zkušenosti, dále text advokáta a sběratele umění Františka Čeřovského, který se už od doby před první světovou válkou zasazoval za práva q***r lidí, ač sám byl heterosexuál, a dva texty lesbických autorek, Jany Mattuschové a Lídy Merlínové, z nichž průkopnický byl především text Lesbická láska. Normativní funkci zastal i text Jaroslava Jiřího Miloty o tom, že homosexualita není léčitelná. Hned v druhém čísle se autorsky připojil i slovenský aktivista Imrich Matyáš textem o vědeckých úspěších Magnuse Hirschfelda. Vycházet začaly i literární texty, především povídky, méně často poezie, a články o historii.
Historická legitimita q***r lidí se stala jedním z důležitých argumentů pro tehdejší snahy o odtrestnění homosexuality. Historikové Roar Lishaugen a Jan Seidl tento vývoj nazývají kulturní konstrukcí q***r tradice, tedy že nešlo pouze o změnu právního prostředí, ale o emancipaci kulturní identity. Nešlo přitom jen o konstrukci q***r minulosti, ale přispěvatelé i přispěvatelky si dobře uvědomovali, že je třeba současně změnit to, jak jsou q***r lidé reprezentováni v kultuře – často jako různí tragédové a kriminálníci – i v médiích, v nichž byla homosexualita výhradně stigmatizovaná. Boj za pozitivní kulturní reprezentaci se stal jednou z…
Celý text zde: www.qult.cz/ceskoslovensko-melo-q***r-casopis-uz-v-roce-1931-patril-k-prvnim-na-svete/
