15/09/2026
vorba Tomáše Honze je z podstatné části spojena s plenérem, vznikajícím alla prima – s dobrodružným a do jisté míry reportážním zaznamenáváním české i zahraniční krajiny. Vedle přírodních motivů se ale obrací také ke krajině kulturní, přičemž nově to jsou zejména tuzemské vesničky a městečka, které zaznamenává na dřevěné desky, čímž se hlásí ke své éře menších obrazů na sololitech ještě ze studií na AVU.
S výstavou Ráj to na pohled je pak jeho tvorba propojena trojím způsobem. Tak například málokdo ví, že Tomáš Honz se věnuje nejen plenérové krajině, ale v ateliéru je i autorem figurálním se vztahem k mytologickým příběhům. V galerii žádnou z jeho mytických figur sice nemáme, ale jedna z nich je nyní k vidění na výstavě ANDROS v pražské galerii DOX. Další souvislost s rájem se nabízí skrze místa, která jsou zachycena právě už ve vystavených dílech. Přestože v jeho obrazech často najdeme lokality, kde bychom přirozeně očekávali lidskou přítomnost, Tomáš Honz člověka ve svých plenérech zpravidla vynechává. Ulice, náměstíčka, vstupy do kostelů tak zůstávají prázdné, čímž divák může nabýt pocitu, že mu místo náhle patří celé – jako by se ocitl v jakémsi osobním ráji, jenže tato prázdnota není jednoznačně idylická. Vedle pocitu klidu a soukromí v nás zároveň vyvolává neklid – proč je místo, na kterém mají být lidé, prázdné. A v neposlední řadě je téma ráje u Tomášových děl akcentováno v dialogu s tvorbou Jana Knapa. Ten se k ráji obrací napřímo a zachycuje jej právě skrze jakýsi ideál o venkově. V očích Tomáše Honze je ale venkov, byť rovněž určitým způsobem romantizovaný, mnohem surovější. Objevují se oprýskané zdi, kontejnery u kostelů, vyviklané náhrobky, a tak jeho scenérie působí jako vystřízlivění. Ukazují nám krajinu, v níž se právě představa malebného příkladného rodinného venkovského života střetává se současným stavem.
V příspěvku najdete cyklus 11 obrazů z českého venkova, rozměry cca 30 x 40 cm, 2026.
🍎🐍
