06/08/2026
🏢 DŮM, KTERÝ SI OBJEDNAL NĚKDO JINÝ
Palác Vzájemné pojišťovny Praha (1927–1929)
Dnes mu říkáme Dětský dům a přitom na konci dvacátých let to byl jeden z nejmodernějších paláců v Praze. A je vlastně příznačné, že dětské zboží se tu prodávalo už od prvního dne.
_______
Projekt paláce vznikl už v roce 1924, kdy Penzijní ústav československého peněžnictví koupil staré domy na nároží Příkopů a Havířské ulice a vypsal soutěž na nejlepší zastavění místa. Nová budova měla vrátit Příkopům něco, co jim bankovní paláce postupně odebíraly – obyčejný obchodní ruch. Ulice bohatla, stávala se vážnější a reprezentativnější, ale zároveň v ní ubývalo míst, kam člověk skutečně chodil nakupovat, posedět nebo se prostě dívat do výloh.
Porota doporučila návrh Ludvíka Kysely a definitivní podoba projektu pochází z roku 1925.
Jenže stavby, stejně jako lidé, někdy změní majitele dřív, než vůbec začnou existovat. Po fúzi ústavu se jeho správní rada počátkem roku 1926 rozhodla staveniště prodat. Jedním z důvodů byla i povinnost opatřit náhradní bydlení nájemníkům domů určených k demolici.
_______
Celé stavební místo i s hotovým projektem pak koupila Vzájemná pojišťovna Praha, nejstarší česká životní pojišťovna, založená roku 1868. Blížilo se její šedesáté výročí a nový palác, už šestá reprezentační budova ústavu, se měl stát jeho viditelným památníkem. Výročí pomine, dům zůstane. To bývala oblíbená představa institucí, které ještě věřily, že stavějí na věčnost.
Staré domy padly na jaře 1927 a v květnu se začaly hloubit základy. Monumentální dílo za třicet milionů korun stavěla firma Václava Nekvasila podle původních Kyselových plánů.
_______
Výška budovy se musela podřídit nové regulaci. Příkopy měly být rozšířeny na třicet metrů a úřady zde nepovolovaly tak vysokou zástavbu jako na Václavském náměstí. To aby ulici zůstaly vzdušnost a světlo.
Průčelí paláce měřilo třicet metrů do Příkopů a celých sedmdesát metrů do Havířské ulice. Stavělo se po etapách a mimořádným tempem. V lednu 1928 už stála betonová kostra budovy a její větší část byla otevřena 28. října 1928, přesně v den desátého výročí republiky.
_______
JEDENÁCT PODLAŽÍ, JEDEN ORGANISMUS
Palác měl dohromady jedenáct podlaží, z toho tři podzemní. V suterénu se nacházela restaurace se sálem a galerií, vinárna, klubovny a spolkové místnosti. Na úrovni ulice byly obchody seskupené kolem pasáže vedoucí z Příkopů do Havířské ulice. V mezaninu budovy, arkýřovitě vysunutém nad Příkopy, vznikla kavárna. Nad ní sídlily kanceláře pojišťovny, které se sem přestěhovaly z Národní třídy.
Ve třetím patře byl polský konzulát, výše byty a v podkroví ateliéry. Nad hlavní římsou ustupovaly jednotlivé trakty a vytvářely terasy. Návštěvníkům se z nich otevíraly půvabné výhledy na Staré Město, Hradčany a celé okolí Prahy. Moderní dům neměl člověka jen ukrýt před městem. Měl mu zároveň nabídnout pohled na město z lepší perspektivy.
Budovu obsluhovalo sedm elektrických výtahů, měla vzdušné ústřední topení, mechanické větrání, a dokonce zařízení pro vysávání prachu.
Během stavby se pak psalo o největším skleněném paláci v Praze. Dosud měla Praha vlastně jen jediný, a sice ten Lindtův na dolním Václavském náměstí. Také Kyselovo dílo.
_______
PRVNÍ NÁJEMCI
Jako první se 29. ledna 1929 otevřela obrovská kavárna Praha pro 600 hostů, přepychově zařízená podle návrhů architekta Kalika. Její provoz vedl Bruno Arnošt, pražskému obecenstvu dobře známý nájemce hotelu a restaurantu Casino v Mariánských Lázních.
Kavárna byla vzdušná, měla dvacet oken do Příkopů a Havířské ulice. Spojitá stěna vysouvacích oken kavárny běžela v obou průčelích v délce asi 97 metrů a hosté uvnitř tak neztráceli kontakt s životem na ulici. Večer hrával orchestr kapelníka Pasovského, který dříve působil u gardového husarského pluku v Petrohradě.
O týden později se do prosklené dvorany nastěhoval módní velkozávod Eduard Rudinger s vlněnými a hedvábnými látkami. Zboží se tu prodávalo při denním světle po celý den.
V suterénu otevřel v březnu 1929 velkorestaurant „Praha" pánů Cmírala a Kučery, který měl otevřeno do tří hodin ráno. U vchodu vítala hosty barevná fontána a umělé sluneční světlo. V poledne bylo možné obědvat à la carte nebo si objednat menu za dvanáct korun. Každý večer hrál k jídlu salonní kvartet.
Vedle se nacházela vinárna ve staročeském slohu, jejíž interiéry navrhl architekt Bohdan Pisch, který zařizoval vilu Karla Kramáře. Pro vinárnu nechal vyrobit masivní dubový nábytek a zřídil útulné oddělené kobky.
Nad vchodem do vinárny bylo vytesáno ponaučení:
„Trunk dobrého vína každou starost snímá.“
Na stropních trámech pokračovaly další pijácké verše:
„Kdo víno pije,
ten dobře spává,
ten nehřeší nic
a nenadává.“
V zadním traktu viselo panorama Prahy, které akademický malíř Franta Líbal namaloval přímo z terasy paláce. A v Havířské ulici fungoval ještě lahůdkářský Expres Buffet.
V paláci otevřela také parfumerie Josefa Kammela, stará firma s půlstoletou tradicí. Jedině tady se v Praze prodával v originálních bedničkách pánský parfém Knize-Ten z pařížského salonu Knize, jehož obchody navrhoval architekt Adolf Loos. Ve výloze Kammelovy parfumerie stála soška hráče póla, symbol salonu Knize.
Závodu K. Černého, který v paláci prodával cukrovinky, prý přezdívali „král bonbonů“. Jeho výloha zářila zlatým světlem a často v ní byly vystavovány nejrůznější sportovní poháry.
_______
V PRAZE JE BLAZE. A LACINO.
Sezóna prvních nájemců restaurace byla krátká. Na konci listopadu 1930 už velkorestauraci a vinárnu znovuotevíral restauratér Bohumír Hátle, který tehdy provozoval také restauraci na Arbesově náměstí. K salonním koncertům přibyl jazz a velký taneční parket. Hátle také adaptoval stávající vinárnu na plzeňskou lidovou restauraci Sklípek s obědy a večeřemi za 6 Kč. Psal se třetí rok hospodářské krize a i nejmodernější palác Příkopů musel slevovat. „V Praze je blaze a lacino,“ ujišťovala reklama.
Mezi tím vším působil v paláci Praha také podnik Baronová-Krausová, který se pyšnil titulem nejstaršího pražského závodu s dětskými oděvy a prádlem. Dostat jste tu mohli dětské šatečky, roztomilé pláštíky a tylové pohádky do tanečních hodin.
Jak vidno, palác, který František Cubr později přestavěl na Dětský dům, tu byl i pro nejmenší Pražany od samého začátku.
_______
📍 Na Příkopě 583/15, Praha 1 – Staré Město
Foto: sbírka Žijeme moderně 1918·1938
