NIKA - malá galerie UMPRUM

Domů
Česko
Praha
NIKA - malá galerie UMPRUM

NIKA je galerijní open-space Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Autorkou projektu je Tereza Jindrová.

NIKA je studentský výstavní nonstop prostor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, který expanduje do veřejného prostoru a usiluje tak oslovit široké publikum. NIKA se nachází ve vestibulu metra Karlovo náměstí, zhruba pod pomníkem Františka Palackého. Nabízí studentům možnost realizovat nové, site-specific výstavní projekty i prezentovat práce již vzniklé. Oválná vitrína monumentální velikosti zároveň vybízí k promýšlení instalačních řešení ušitých na míru a je tedy sama výzvou i inspirací. Délka jedné výstavy je přibližně tři týdny, střídají se studenti z Katedry volného umění i všech ostatních. Kurátorky pro výstavní období v roce 2022 jsou Amálie Bulandrová, Anežka Rucká a Eliška Špálová.

13/03/2026

František Albert D’Agostino o výstavě Every Breath I Take.

10. 3. - 31. 3. 2026

video:
graphic design: .into

06/03/2026

František Albert D’Agostino
Every Breath I Take

First inhale: 10. března 2026 - 19:00
Last exhale: 31. března 2026

Instalace Every Breath I Take se pokouší vdechnout život něčemu neživému. Prostoru, který doposud neúnavně pracoval, plnil svou funkci a neměl čas si vydechnout. Až teď. Konečně tu není pro druhé. Není atlasem nesoucím tíhu vystavovaného objektu. Jen tak je. Stává se bdělou součástí okolního dění. S lehkostí zpomaluje a vnímá uspěchaný pohyb kolemjdoucích lidí. Role se obrací a galerie opětuje pohled. Podobně jako její diváci se nejspíš snaží objevit smysl na opačné straně. Spolu s ní se však nad vlastní každodenností mohou povznést i minulí a budoucí pasažéři metra – ti mají šanci zastavit se a jen tak pozorovat umělohmotnou mechanickou plíci v zaskleném železobetonovém těle.
Autorem této umělecké transplantace je František Albert D’Agostino (Ateliér volného umění II), který pro tentokrát opouští plochu obrazu a hledá umění v jeho procesualitě. Netvaruje z pevné hmoty, ale zviditelňuje prázdno, které nás všechny neustále obklopuje. Formu zde dostává životně důležitý vzduch – element, jenž se stává hlavním motivem právě proto, že jej běžně vnímáme jako prosté nic.
Musíme mít věci na očích, abychom jim věnovali dostatečnou pozornost? Jak vypadá hranice, v níž má pohled na prázdno význam? Kdy je galerie plná umění a kdy je jen prázdnou vitrínou s kusem levného plastu na podlaze?
Jakmile se větrák vypne a igelit klesne k zemi, zůstane jen recyklovatelný odpad. Dočasná intervence končí a galerie přestává dýchat.

(ENG)

The installation Every Breath I Take attempts to breathe life into something inanimate. A space that has worked tirelessly, fulfilling its function and having no time to breathe. Until now. Finally, it is not there for others. It is not an atlas bearing the weight of the exhibited object. It just is. It becomes an alert part of the surrounding events. It slows down with ease and perceives the hurried movement of passers-by. The roles are reversed, and the gallery returns the gaze. Like its viewers, it is probably trying to find meaning on the other side. Together with it, however, past and future subway passengers can also rise above their own everyday lives – they have the chance to stop and just observe the plastic mechanical lung in a glass-covered reinforced concrete body.
The author of this artistic transplantation is František Albert D'Agostino (Studio of Fine Arts II), who this time leaves behind the surface of painting and seeks art in its processuality. He does not shape solid matter, but makes visible the emptiness that constantly surrounds us all. Here, the life-important air takes shape – an element that becomes the main motif precisely because we normally perceive it as mere nothingness.
Do we have to have things in front of our eyes in order to pay sufficient attention to them? What is the boundary at which looking at emptiness becomes meaningful? When is a gallery full of art, and when is it just an empty display case with a piece of cheap plastic on the floor?
As soon as the fan is turned off and the plastic falls to the ground, only recyclable waste remains. The temporary intervention ends, and the gallery stops breathing.

Vernisáž proběhne za hudebního doprovodu

k/c: Matyáš Kuchař, Michaela Žůrková
g: .into
technical support:

04/03/2026

Dneškem se loučíme s výstavou E͙v͙e͙r͙y͙b͙o͙d͙y͙ G͙a͙n͙g͙s͙t͙a͙ Until High Potential Becomes Burnout ( & ) a chceme poděkovat všem, kteří přišli na vernisáž a díky za hudební doprovod! ⭐️

𓋜k/c: Beti Cuhrová, Viktorie Koucká, Michaela Žůrková
𓋜foto:

02/02/2026

Amália Kotradyová & Beata Kotrášová
E͙v͙e͙r͙y͙b͙o͙d͙y͙ G͙a͙n͙g͙s͙t͙a͙ Until High Potential Becomes Burnout

Opening proběhne tento čtvrtek 5.2. od 19. hodin za hudebního doprovodu !

Beáta Kotrášová , studentka ateliéru Volného umění IV na UMPRUM. Je intermediální umělkyně pracující s videem, 3D animací a performance. Její práce se soustředí na tělo, identitu, sny, postdigitální kulturu, emoční paměť a posthumanismus a rozvíjí hybridní narativy na pomezí dokumentu a fikce.

Amália Kotradyová je studentkou Volného umění III. Pracuje primárně s filmem a fotografií, přičemž se opírá o psychologii a sociologii. S Beatou ji spojuje zkoumání paměti a identity, jejich křehkosti a neustálé rekonstrukce při každém aktu vzpomínání. Fotografii Amália chápe jako fikci, ale zároveň jako základní způsob, jímž si vyprávíme příběhy o sobě samých.

𓋜𓋜 english 𓋜𓋜

The opening will take place this Thursday, February 5th, at 7pm, with a dj set by .

Beáta Kotrášová is a student of Fine Arts IV at UMPRUM. She is an interdisciplinary artist working with video, 3D animation, and performance. Her practice focuses on the body, identity, dreams, post-digital culture, emotional memory, and posthumanism, developing hybrid narratives at the intersection of documentary and fiction.

Amália Kotradyová is a student of Fine Arts III. She works primarily with film and photography, drawing on psychology and sociology. Similiar to Beáta, her work explores memory and identity—their fragility and constant reconstruction with each act of remembering. Amália understands photography as fiction, while also seeing it as a fundamental way through which we construct and narrate stories about ourselves.

23/01/2026

Amália Kotradyová & Beata Kotrášová
E͙v͙e͙r͙y͙b͙o͙d͙y͙ G͙a͙n͙g͙s͙t͙a͙ Until High Potential Becomes Burnout

𓋜 Opening: 5.2. 2026, 19.00
𓋜 6.2.2026 - 4.3.2026

(ENG bellow) Vyhoření se v kontextu internetu a popkultury objevuje jako estetizovaný a normalizovaný stav. Tisíce memes a ironických motivačních citátů vytvářejí mučednický sebe-obraz generace lidí, kteří sami sebe pojímají a konceptualizují skrze trhem řízenou reklamu a internetovou post-ironii. Rozeznat, kde se v éře kultu narcistické a individualistické osobnosti tato „osobnost“ skutečně skrývá, je jedním z nejtěžších úkolů dnešní doby. Číst samu sebe skrze symboly lze pouze do té doby, než jsou dokonale vyprázdněné. Amália Kotradyová (VU3) a Beata Kotrášová (VU4) využívají vyprázdněnosti internetového obrazu vyhořelých korporátních tzv. office sirens; balónky reprezentují vyčerpání, povrchnost a dočasnost, nejen internetové kultury, ale i identity, která je v ní neustále performována. Prázdnota nafukovacích objektů zde může fungovat jako metafora ztráty obsahu. Zároveň svým kýčovitým vzhledem implikují vizuální smog reklam i ironickou náturu motivačních citátů na sociálních sítích, jako např. DIVA, YOU CANNOT HATE YOURSELF, THAT’S MISOGYNISTIC, které často bývají spojeny s přehnanou feminitou ve spojení s neoliberální manifestací vlastní síly a odolnosti. Téma není genderově vymezené, pracuje ale s obrazy tradičně spojovanými s ženstvím a odhaluje jejich roli v estetizaci vyčerpání. Fotografie zároveň parafrázují známé meme formáty a obrázky s afirmacemi. 3 COFFEES, NO LUNCH! Citát na skle, který je zároveň názvem výstavy, je též přímým odkazem na meme formát. Komentuje iluzornost svobody vlastního rozhodování o nakládání s naším potenciálem, kdy se může zdát, že nekonečná záplava možností je to jediné, po čem člověk touží, ale realita často ukazuje, že je ubíjející a zraňující.
𓋜g: .matous

19/12/2025

Našla se domněle ztracená SD karta a vy si tak nyní můžete připomenout participativní happening kolektivu Družba 0.2, který proměnil Niku v kabinku veřejných toalet jakožto platformu sdílení.

Vycházejíc z principu řetězících se reakcí vyvolaných jediným anonymním výrokem na stěně záchodu, zanechali na místě jen počáteční podnět – pár vlastních fotografií a několik citací sesbíraných v terénu, které byly během večera (7. 5. 2024) přenechány zúčastněným a jejich asociativnímu rozvedení. V takto komponované ,,záchodové poezii“ se tak nutně stíralo autorství, protože patřilo všem.

Družba 0.2; Adriána Ingeli, Adéla Zlámalová, Kristína Opálková, Jakub Demartini – Sharing is Caring

c/k: Emma Štifterová a Matěj Majda

foto: Šimona Němečková

eng/ Drawing on the principle of chain reactions triggered by a single anonymous statement on a toilet wall, the collective left only an initial impulse on site — a few of their own photographs and several quotations collected in the field — which, over the course of the happening (7 May 2024), were handed over to the participants and opened up to their associative elaboration. In this carefully composed “toilet poetry,” authorship inevitably dissolved, as it belonged to everyone.

08/12/2025

◼️Galerie Nika vyhlašuje Open Call na výstavní projekty studujících UMPRUM pro rok 2026

◾️v případě zájmu prosíme o vyplnění formuláře do 26/12/2025, který naleznete formou qr kódu v příspěvku, nebo na následujícím linku: https://forms.gle/o3QwgTuUmkcvLmYP7

◾️výsledky Open Callu budou vyhlášeny na sociálních sítích nejpozději do 15/1/2026

◾️v případě dotazů nás neváhejte kontaktovat na adrese [email protected]

Budeme se těšit na vaše projekty!

grafika:

25/11/2025

🔶 Jana Řehořová & Anna Malečková 🔶
| Let the cookie crumble |

🫖 společný odpočinek: 2.12.2025
📆 výstava: 3.12.2025 - 30.1.2026

cz/ Nádech, výdech. Umělkyně Jana Řehořová a Anna Malečková z ateliérů Architektura II a Architektura I utvářejí v prostoru chaotického metra oázu klidu a nabízejí tak možnost zpomalit. Skrze svou společnou instalaci zpřítomňují důležitost odpočinku jakožto základní potřeby a formy rezistence vůči současnému systému. Pojďte se s námi tedy zastavit a společně si odpočinout.

en/ Inhale, exhale. Artists Jana Řehořová a Anna Malečková from the Architecture II and Architecture I create an oasis of calm within the chaotic metro space, offering a chance to slow down. Throught their installation, they highlight the importance of rest as a fundamental need and a form of resistance to the current system. So come pause with us - and rest together.

vystupující umělectvo : &

k/c: Lucia Zelenáková & Klára Matuštíková
g:

10/11/2025

Minulý týden proběhla vernisáž výstavy ✨ There was a little, a little star ✨

Autor Bystrík Klčo ve svém díle zkoumá kulturní předměty coby nositele sociálních norem, v tomto případě jde o nostalgií opředený rodinný poklad - růžovou péřovou peřinu z látky zvané sypkovina. Do ní je jako snový přízrak strojově prošitá slovenská dětská písnička o malé hvězdičce, jež se vydává na dalekou cestu.

k/c: Lucia Zelenáková & Klára Matuštíková
foto:

28/10/2025

⭐ Bystrík Klčo ⭐
| There was a little, a little star |

✍️ opening: 4.11.2025
📆4.11.2025 - 28.11.2025

cz/ Co nám mohou o společnosti a nás samotných prozradit sdílené zkušenosti z dětství, k nimž se navrátíme a podíváme se na ně kritickýma očima?
Bystrík Klčo, student ateliéru Volné umění III, ve svém díle zkoumá každodenní kulturní předměty coby nositele sociálních a kulturních norem s disciplinační funkcí. Výstava prostřednictvím nostalgie, vyvolané povědomými předměty, vrací diváctvo do minulosti a zve ke kritickému přehodnocení nánosů vlastních postojů a vzorců chování.

en/ What can the shared experiences of childhood — revisited and viewed with a critical eye — reveal about society and ourselves?
Bystrík Klčo, a student of the Studio of Fine Arts III, explores in his work everyday cultural objects as bearers of social and cultural norms with a disciplinary function. Through nostalgia evoked by familiar items, the exhibition takes the audience back into the past and invites a critical reassessment of the layers of their own attitudes and patterns of behavior.

k/c: Lucia Zelenáková & Klára Matuštíková
g:

30/09/2025

🌝 Lujza Lehocká & Matěj Peterka & Glib Sydorenko 🌚
| V celou |

✍️ opening: 7.10.2025
📆 8.10.2025 - 31.10.2025

cz/ Když v celou odbíjí Pražský orloj, před davem ožije soustava vizuálních reprezentací dobového světonázoru. Jak by mohl vypadat Orloj naší doby? Mechanická alegorie kolektivu studentů a absolventa ateliéru A4, zobrazí fenomény současnosti, které vítězí z toho, co se vynoří během volebního ruchu. Přijďte se podívat na tento novodobý orloj a společně rozdmýchat atmosféru současné politické situace.

en/

k/c: Lucia Zelenáková & Klára Matuštíková
g:

28/08/2025

⚜️ Hana Marhounová & tar.into ⚜️
Echoes of Triumph

📆 2. 9. 2025 - 3. 10. 2025
🌀 finissage: 3. 10. 2025, 19:00

cz/
Kde umělecké dílo začíná a kde končí? A co do procesu tvorby vnáší vztah náhody a materiálnosti? Výstava studentky ateliéru Volné umění II Hany Marhounové a studenta ateliéru Volné umění III, který vystupuje pod uměleckým jménem tar.into, je fluidním projektem utvářejícím se v průběhu celého měsíce. Pracuje s kritikou klasického výtvarného provozu a táže se po možnostech vyjádření ideje vítězství.

Buďte součástí dernisáže, která nepředstavuje definitivní konec výstavy, ale je určitým přerodem - metamorfózou, jež umožní dílu existovat v jiné, více abstraktní podobě.

en/

Where does a work of art begin and where does it end? And what does the relationship between chance and materiality bring into the creative process?
The exhibition by Hana Marhounová, a student of the Studio of Fine Arts II, and a student of the Studio of Fine Arts III who goes by the artistic name tar.into, is a fluid project taking shape over the course of an entire month. It engages in a critique of the traditional art scene and questions the possibilities of expressing the idea of victory.

Be part of the finissage, which does not represent a definitive end to the exhibition, but rather a transformation — a metamorphosis that allows the work to exist in a different, more abstract form.

artists: x .into

c: Klára Matuštíková x Lucia Zelenáková

g: .into

Adresa

Vestibul Metra Karlovo Náměstí, Exit (směr) Palackého Náměstí
Praha
12800

Web

https://www.umprum.cz/cs/web/pro-verejnost/galerie/galerie-nika

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když NIKA - malá galerie UMPRUM zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.