07/08/2026
200. výročí narození Jana Baptisty Lambla – rodáka z Plzeňska, budovatele českého zemědělského školství a představitele mimořádné vlastenecké rodiny
V neděli 9. srpna 2026 uplyne dvě stě let od narození Jana Baptisty Lambla (9. srpna 1826 Letiny – 7. listopadu 1909 Praha) významného agronoma, vysokoškolského pedagoga, organizátora zemědělského školství a jednoho z průkopníků moderního českého zemědělství.
Jan Baptista Lambl vyrůstal v prostředí, které spojovalo praktické zkušenosti s hospodařením na velkostatku s úctou ke vzdělání a veřejné službě. Jeho otec František Lambl působil jako vrchní hospodářský správce na lužanském panství hraběte Karla Bedřicha Schönborna u Přeštic, matka Marie, rozená Jelínková, pocházela z vážené hospodářské rodiny v Chudenicích.
Rodinná tradice odvozovala původ rodu Lamblů od lékaře prince z Walesu, jenž se měl kolem poloviny 18. století usadit v Čechách. Doložená genealogie však začíná až Janem Lamblem, hospodářským úředníkem na kolovratském panství v Březnici. Jeho nejmladším synem byl František Lambl, otec Jana Baptisty.
František a Marie Lamblovi měli jedenáct dětí, z nichž osm se dožilo dospělosti. Čtyři bratři – František Sudimír, Karel Milan, Vilém Dušan a Jan Baptista – dosáhli mimořádného postavení ve svých oborech, zatímco sestry Marie, Barbora, Eliška a Anna se aktivně zapojily do kulturního, dobročinného a spolkového života. Rodina Lamblových představuje pozoruhodný příklad vzdělané vlastenecké rodiny, jejíž příslušníci ovlivnili řadu oblastí české společnosti. Sourozence trvale spojovala mimořádná soudržnost, vlastenecký zápal a přesvědčení, že vzdělání má sloužit celé společnosti.
Nejstarší bratr František Sudimír Lambl pokračoval v hospodářské správě velkostatků a také se zajímal o numizmatiku a archeologii, ale hlavně se stal oporou celé rodiny. Karel Milan Lambl zasvětil svůj život zemědělskému školství a spolupracoval s Janem Baptistou na vydávání odborné agronomické literatury. Největší mezinárodní věhlas získal Vilém Dušan Lambl, lékař, přírodovědec, docent patologické anatomie a také spisovatel. Popsal bičíkovce Giardia lamblia a výrůstky na srdečních chlopních zvané Lamblovy výrůstky. Byl přítelem předních obrozenců, zejména Boženy Němcové, s níž udržoval důvěrný vztah v letech 1851-1853.
Neméně významnou úlohu sehrály sestry Marie, Barbora, Eliška a Anna. Podporovaly české ženské spolky, dobročinné aktivity i vzdělávání žen. Anna Cardová-Lamblová patřila k výrazným osobnostem ženského emancipačního hnutí. Rodina udržovala úzké kontakty s předními představiteli českého národního života, mezi něž patřili kromě Němcové, Vojtěch Náprstek či rodina Rottových. O výjimečnosti Lamblových svědčí i slova Elišky Krásnohorské z roku 1902: „Tak ušlechtilé rodiny, jako Lamblova, nejsou již v mladší generaci.“
První vzdělání získal Jan Baptista na Plzeňsku. Po obecné škole studoval na věhlasném plzeňském gymnáziu. Zde si oblíbil zejména klasické jazyky a zeměpis. Po tříletém studiu v Plzni se odebral do Prahy na akademické gymnázium.
Do života rodiny tragicky zasáhla předčasná smrt otce v roce 1841. Péči o mladší sourozence převzal nejstarší bratr František Sudimír Lambl, který se vzdal části vlastních ambicí, aby ostatním umožnil dokončit studia. Rodina tehdy rozhodla, že se Jan bude dále věnovat studiu lékárnictví.
Profesní dráha Jana Baptisty Lambla začala v chemické laboratoři pražské firmy W. Batka. V letech 1851–1855 působil jako profesor chemie a fyziky na vojensko-technické škole v Bělehradě, po návratu do Čech vyučoval na rolnické škole v Libverdě u Děčína. Zde spolupracoval se svým bratrem Karlem Milanem i s Antonínem Emilem Komrsem, jedním z nejvýznamnějších reformátorů zemědělského školství.
Roku 1863 se stal ředitelem rolnické školy ve Stěžerách a o čtyři roky později převzal vedení hospodářského ústavu v Táboře, který pod jeho vedením vyrostl v jednu z nejvýznamnějších zemědělských vzdělávacích institucí českých zemí. Současně založil pomologický ústav v Tróji a jako zemský inspektor zemědělských škol významně ovlivnil jejich další rozvoj.
Od roku 1866 působil na České polytechnice v Praze jako docent hospodářství a správovědy, roku 1882 byl jmenován řádným profesorem. Přednášel česky i německy, později výhradně česky, čímž významně přispěl k utváření české odborné terminologie v agrárních vědách. V akademickém roce 1891–1892 zastával úřad rektora České vysoké školy technické.
Lambl byl jedním z prvních, kdo systematicky usilovali o vznik samostatného vysokoškolského studia zemědělství. Návrhy na zřízení hospodářského odboru při České polytechnice předložil v letech 1874 a 1881. Přestože nebyly tehdy přijaty, položily základy pozdějšího zemědělského oddělení, otevřeného roku 1906. Myšlenka, kterou prosazoval po několik desetiletí, se tak nakonec stala skutečností.
Vedle pedagogické práce se intenzivně věnoval organizaci českého zemědělství. Působil ve Vlastenecko-hospodářské společnosti, zabýval se ekonomikou hospodaření, správou velkostatků, dějinami zemědělství i využíváním přírodních věd v zemědělské praxi. Prosazoval moderní hospodaření založené na vzdělání, vědeckém výzkumu a šíření nových poznatků mezi hospodáři.
Jan Baptista Lambl se pilně věnoval publikační činnosti. Společně s bratrem Karlem Milanem vydával od roku 1860 knižnici Rolník nového věku, která seznamovala české zemědělce s nejnovějšími evropskými poznatky. Roku 1868 založil odborné periodikum Letopisy rolníka nového věku a v letech 1886–1891 redigoval Archiv zemědělský, první český vědecký časopis zaměřený výhradně na zemědělství. Velké oblibě se těšil také Lamblův hospodářský kalendář.
Odborné práce Jana Baptisty Lambla byly součástí knihovny někdejšího Uměleckoprůmyslového muzea v Plzni. Jejich zařazování do knihovního fondu muzea je dokladem promyšlené koncepce muzejní knihovny. Její zakladatelé ji budovali jako odborné informační centrum, které vedle literatury z dějin umění a uměleckého průmyslu systematicky shromažďovalo také publikace z přírodních věd, techniky, průmyslu, hospodářství a zemědělství.
Lamblovy práce tak zapadaly do širšího vzdělávacího poslání muzea. Dochované svazky připomínají, že plzeňské Uměleckoprůmyslové muzeum nebylo pouze institucí pečující o sbírky, ale také významným centrem odborného vzdělávání a šíření vědeckých poznatků. Dalo by se říci, že i muzeum tak přispívalo k naplnění Lamblova osobního hesla: „Vlasti, kteráž ti dána, budiž ozdobou!“
Připravila: Anna Matoušková, ZČM
