22/07/2026
„Celou dobu se o něho bála, ale když Pavel umřel, řekla, že už je konečně dobře uloženej a že už ho nic nebolí!“
Ivana Peričková (*1957) špatně snášela normalizaci. Její manžel odmítl spolupráci StB, a tak se dostali do hledáčku režimu. Vzali jim i auto, Ivana se tak rozhodla kontaktovat „advokáta chudých“ Pavla Wonku. Režim na ní a její rodinu stále nepříjemně došlapával. „Všechny nechutně zastrašovali.“
Díky Wonkovým poznala disidenty jako Danu Němcovou, Markétu Fialkovou nebo Václava Havla. Na něj také doteď vzpomíná, hlavně na to, když na narozeninách její přítelkyně Olgy podepisovala Několik vět: „A tam někdo říkal Václavovi Havlovi: ‚Tak co, Vašku, budeš prezidentem?‘ A on říkal: ‚Já budu jenom král!‘“
Pro Pavla Wonku byla důvěrnicí. Když oba bratry zatkli, postarala se o jejich matku Gertrudu. Pavla ale provázelo jedno odnětí svobody za druhým. Držel hladovku a jeho přátelé s ním. Ivana si doteď pamatuje na moment, kdy se s Hannou Jüptnerovou rozhodly, že budou držet hladovku na podporu Pavla Wonky. A tak se stalo. Do protestu se zapojilo několik přátel, přičemž Pavlovi naposílali nespočet dopisů podepsaných „hladovkáři“. Pavel byl ve špatném fyzickém stavu a hned poté, co byl v Hradci odsouzen k dalším pěti měsícům vězení, začal držet novou hladovku. Tentokrát už poslední.
„Přišla jsem k paní Wonkové a hned jsem věděla, že je zle,“ vzpomíná Ivana. Gertruda Wonková přijala smrt jejího syna klidně. Trvala však na tom, aby na parte bylo uvedeno, že její syn zemřel ve vězení. Když se parte pokusili vytisknout poprvé, byli odmítnuti. Ivana tak i se svým manželem odjela do Prahy, kde nechala parte podle přání paní Wonkové vytisknout. Obálky měli předepsané a cestou z Prahy pozvánky vkládali do různých schránek, aby je v případě zásahu nikdo nezkonfiskoval všechny najednou. Na pohřeb nakonec dorazilo kolem dvou tisíc lidí, přičemž se náhle proměnil v demonstraci pro tehdejšímu režimu.
Zajímají vás další podobné příběhy? Navštivte naši multimediální expozici Tichá hrdinství v Pardubicích a Brně.
