11/04/2026
Dnes je zase ten den, kdy se opět po roce dívám na staré černobíle fotografie posádky letounu KX-Z Z8838 „Zebra“ a přemýšlím.
Představte si, že jste čerstvě osmnáctiletý kluk, který celou svojí duší miluje letadla, létání a ten neuvěřitelný pocit naprosté svobody, který vás uchvátí při pohledu z letadla na vaši rodnou zem. Vašim vzorem je legionářská tradice jejíž součástí je i Váš otec, bývalý italský legionář a jste vychováváni v duchu demokratických myšlenek T. G. Masaryka – „Nebát se a nekrást“.
Vaši milovanou zem obsadila vojska sousední velmoci a vy jste ji nemohli bránit. Vaří se vám krev v žilách, když se díváte na masy pochodujících německých vojáků, slyšíte dupot okovaných holínek a motory těžké techniky. Na ulici za bílého dne vidíte první zatýkání, týrání a vraždění nevinných lidí.
Dlouho nevydržíte přihlížet. Nic doma neřeknete, abyste nikoho neohrozili, sbalíte si věci a utečete do sousední země. Myslíte si, že bude brzo také napadena a vy tak budete mít šanci bojovat za svoji pokořenou vlast. Jenže než se rozkoukáte, vypukne válka. Ta země není napadena jedním nepřítelem, ale dvěma. Obrana je sice hrdinná, ale proti naprosté přesile marná a krátká. Musíte okamžitě pryč! Jinak si můžete vybrat: jako zrádce 3. říše pobyt v koncentračním táboře s následnou kulkou do týla, nebo několikaletý výlet do gulagu s konečnou stanicí na Sibiři.
Nakonec máte trochu štěstí. Sice padnete do zajetí zrůdného totalitního režimu, který nemilosrdně vraždí i vlastní lidi a musíte podstoupit opakované výslechy kruté NKVD, ale nakonec se vám podaří s kamarádem ze zajetí utéct. Převléknete se za kominíka a vydáte se na další cestu, kde vám na každém kroku hrozí zatčení a kulka do týla.
I když neznáte jazyky, objedete půl zeměkoule, než budete moci bojovat. Lžete o svém věku a vzdělání, jen aby vás vzali k letectvu, protože je to jediné po čem toužíte a vaše odhodlání nemůže nikdo zastavit. Když už to vypadá, že jste u cíle, Francie kapituluje a vy musíte pokořený a za naprostého všeobecného chaosu znovu utíkat. Jste opět ve smrtelném nebezpečí. Už není moc kam, už existuje jen jediné místo – Anglie.
Konečně vás po roce a půl tvrdého výcviku přidělili k operační letce. Nastoupíte na palubu bombardéru. Jeho hliníková konstrukce připomínající pletivo potažená plátnem vám nabízí jen minimální balistickou ochranu před střepinami granátů protivzdušné obrany a kulkami nepřátelských stíhačů. Při letu ve vysokých výškách zapomeňte na přetlakovou kabinu a pohodlnou sedačku dnešních letadel. Mnoha hodinový let tam a zpět je na samé hranici a někdy až za hranicí technických možností vašeho stroje i lidského těla. Všude okolo je nekonečná tma. Jste napojeni na kyslíkovou bombu, musíte mnoho hodin v kuse vydržet teplotu -45 oC a neustále posloucháte obrovský řev obou vašich motorů. Často prolétáváte deštěm, který s oblibou namrzá na celém letadle. Z listů vrtulí se uvolňují nebezpečné kusy ledu, které mohou někoho zranit. Letadlo často ztěžkne tak, že se musíte předčasně vrátit, jinak hrozí že se roztříštíte o zem, nebo riskujete pád do vod Lamanšském průlivu, kde se utopíte jako celá řada vašich přátel před vámi, jejichž těla se nikdy nenašla.
Dnes je ale vše jinak. Váš cíl vás už vítá tisíci křižujícími se světlomety a přehradnou palbou protivzdušné obrany. Neuvěřitelná ohnivá show vybuchuje všude okolo vás. Máte strach. Opravdu veliký strach. Potí se vám ruce. Tělo je napnuté k prasknutí. Střepiny bubnují na konstrukci letadla a tlakové vlny si s ním pohazují jako s dětskou hračkou ze strany na stranu. Obě vaše ruce křečovitě drží knipl a směr. Nesmíte uhnout, jinak zhatíte práci celé posádky. Váš bombardér se stále více blíží ke svému cíli. Slyšíte obrovskou ránu. Těsně vedle vás vybuchuje podobné letadlo jako je to vaše. Mění se ve žlutooranžovou ohnivou kouli, která ozáří vaši tvář a následně se řítí ve spirále a v ohnivých plamenech k zemi. Ve vysílačce slyšíte zoufalý křik vašich kamarádů „Pomóóóc!!! Já nechci umříííttt!!!“
Teď!!! Vaše letadlo se prudce zhoupne. Právě jste odhodili váš náklad. Na chvíli přebije strach pocit odplaty a zadostiučinění. Dopadající bomby uštědřily vašemu nepříteli pár tvrdých ran. Jenže ani vy nejste bez šrámu. Vynechává vám jeden motor poškozený flakem. Cesta zpět je nekonečná. Couráte se jako hlemýžď. Všech šest párů očí se snaží proniknout nekonečnou tmou, aby včas rozpoznaly odkud hrozí smrt.
„Ta, ta, ta, ta, ta, ta“ Trupem prolétlo několik projektilů z kanónu. Vzápětí se vám nad hlavou mihne zlověstný velký stín. Naplnila se Vaše nejhorší obava!!!
První útok nočního stíhače těžce zraní zadního střelce a definitivně vyřadí poškozený motor. Střelec se křečovitě drží za prsa. V interkomu slyšíte, jak se dusí vlastní krví a ve smrtelné agónii prožívá poslední vteřiny svého života. Už vám došlo, že nedoletíte. V hlavě máte jedinou myšlenku: Rychle nouzově přistát. Šanci však máte jen 3 minuty. „Kluci skákejte“, křičí radiotelegrafista s padákem na zádech. Je pozdě!!!
Přichází druhý útoku nočního stíhače. Úhybný manévr není dostatečně účinný. Bombardér vybuchuje ve vzduchu. Vaše tělo zachvátí nenasytné ohnivé plameny. Obrovský žár vám neumožní ani se naposledy nadechnout. Vše trvá jen zlomky vteřin. Odstředivá síla rotujících trosek letadla vás tlačí do sedačky. Nemáte šanci uniknout. Nakonec se rychlostí okolo 400 km/h roztříštíte o zem nedaleko malé farmy.
Je po všem. - Umíráte v zemi, kterou jste nikdy neviděli. Nikdy jste nevstoupili na její půdu a nikdy jste nepoznali její obyvatele a nepolíbili jejich děvčata. Vaše milovaná rodná země je přes 1 000 km daleko a stále trpí pod okupací nenáviděného nepřítele, který v té době nemilosrdně vyhrává na všech frontách. Už nikdy neobejmete své nejmilovanější, na které poslední 3 roky zoufale myslíte každý den. Ty kterým jste cestou přes půl světa poslal jen krátký vzkaz s ujištěním, aby se nebáli, že se vrátíte. V jejich srdcích tímto okamžikem zůstává prázdné místo, které nezaplní ani oceán vyplakaných slz. To místo zůstane prázdné až do konce jejich životů. Nikdo přece nemůže zapomenout na svoje milované dítě nebo svého bratra. To přece nejde, pokud jste ho milovali, jako já miluji to své. Jejich utrpení se navíc znásobí ještě fyzickou a psychickou bolestí při výsleších a ve věznicích, kam se díky dvěma zrůdným totalitním systémům dostali. A to všechno „jen“ kvůli tomu, abychom my další generace, které si ani nepamatujeme jejich jména a honíme se jen za materiálními požitky, mohli žít „v míru a svobodě“.
Vážím si činů těchto statečných mužů a soucítím s utrpením jejich rodin, které se museli vyrovnat s nepřízní osudu, který si sami nezvolili. Snášeli příkoří od fašistického a některé z nich později i komunistického režimu. Jsem pyšný, že v mých žilách koluje stejná krev, jako v těle jednoho z nich a chci udělat všechno pro to, aby se na jeho příběh a příběhy jeho přátel nikdy nezapomnělo.
Klidný let kluci ...
————————————————
P.S.: Pátrám po osudech mého prastrýce Karla Kodeše a dalších členů posádky Vickers Wellington KX-Z Z8838. Rád bych o této posádce napsal knihu. Chci vás proto požádat o pomoc při získávání informací. Každá informace o jakémkoliv členu posádky nebo fotografie je pro mě velmi cenná. Je lepší mě kontaktovat s informací, kterou mám 2x než aby mi nějaká informace unikla. Proto mě neváhejte kontaktovat. Pokud se vám mé pátrání líbí a chcete mě podpořit, sdílejte prosím mé příspěvky nebo dejte Like celé mé stránce. Zvyšujete tak šanci na to, že se informace dostanou k těm pravým lidem. Kdo ví, třeba mě informace od nich posunou zase dál nebo se objeví nové fotografie a nové dokumenty. Za sdílení i like předem děkuji.
Zdroj fota: Hrdinové válečného nebe
