Galerie Karla Fleischmanna, Nová Včelnice

Galerie Karla Fleischmanna, Nová Včelnice Díla převážně česko-židovských umělců především z 1. pol. 20. stol. polovině 20. světové války. Mnozí z vystavených umělců zahynuli v konc.

Galerie Karla Fleischmanna vystavuje ve stálé expozici díla zapomenutých nebo pozapomenutých česko-židovských výtvarníků obou zemských jazyků působících převážně v 1. Klade si za cíl vrátit jejich jména do české kultury, jejíž nedílnou součástí byla až do začátku 2. táborech, jejich ateliéry byly vypleněny, obrazy zničeny, rozkradeny nebo zkonfiskovány. Ti, kterým se podařilo uprchnout, utrpěli ztrátou klientely, prestiže nebo uměleckého kontextu. Jejich jména zmizela z veřejného povědomí, díla, která unikla zkáze, se dnes nacházejí buď v soukromých sbírkách nebo v muzejních depozitářích, kde nejsou až na výjimky veřejnosti přístupná. Kolekci doplňuje několik kreseb, obrazů a grafik vytvořených za války přímo v konc. táboře Terezín nebo na základě studií a zkušeností z tohoto prostředí, a také v italském internačním táboře pro Židy. Galerie nese jméno Dr. Karla Fleischmanna, lékaře a vynikajícího českobudějovického výtvarníka, člena předválečné avantgardní skupiny Linie, jednoho z nejvýraznějších terezínských malířů, který byl zavražděn r. 1944 v Osvětimi.

Dne 10. října roku 1942, tedy před 84 lety, zemřel v terezínském ghettu malíř a grafik Adolf Wiesner, významný představi...
10/10/2026

Dne 10. října roku 1942, tedy před 84 lety, zemřel v terezínském ghettu malíř a grafik Adolf Wiesner, významný představitel první generace české výtvarné moderny.

Narodil se 31. března 1871 obchodníku a pražskému měšťanovi Theodoru Wiesnerovi a Karolině, roz. Kreibichové.

Výtvarné vzdělání získal na Akademiích v Praze u Maxe Pirnera, v Drážďanech u Leona Pohleho a v Mnichově u Otto Seitze. Od roku 1893 pokračoval opět v Praze u Vojtěcha Hynaise.

V devadesátých letech patřil k aktivním členům spolku Mánes a zásadně se zasloužil o vznik časopisu Volné směry. R. 1898 se účastnil prvních výstav Mánesa v Topičově salonu. Byl českým vlastencem a sokolským cvičitelem.

V letech 1900–1910 pobýval převážně v Paříži, kde se stýkal s Alfonsem Muchou a dalšími českými umělci a pravidelně vystavoval v Salonu.

Maloval figurální kompozice, portréty a žánrové výjevy, ale také krajiny, často s melancholickou náladou. Věnoval se rovněž grafice a dekorativním návrhům.

R. 1903 se v Paříži seznámil s Helenou Brandejsovou, malířkou školenou u Antonína Slavíčka a dcerou mecenáše českých umělců generace Národního divadla Alexandra Brandejse. Oženil se s ní a r. 1904 se jim narodil syn René, pozdější odborník na sklobetonové konstrukce.

Po návratu do Prahy se Adolf Wiesner stal vyhledávaným portrétistou, především v prostředí pražské židovské elity. Portrétoval i řadu osobností kulturního a veřejného života. Poslední výstavu měl v Praze roku 1936, kdy vystavoval společně s manželkou, která se specializovala na květinová zátiší.

Do osudu rodiny Wiesnerových však dramaticky zasáhla nacistická okupace. Syn René se včas dostal do Anglie, ale Adolf a Helena Wiesnerovi byli 6. července 1942 deportováni do Terezína. Malíř zde po třech měsících zemřel vyčerpáním, jeho žena, která v ghettu pracovala ve výtvarných dílnách, věznění přežila a po válce odešla za synem do Británie, kde zemřela r. 1975 v 98 letech.

V Galerii Karla Fleischmanna můžete vidět řadu malířských i grafických prací manželů Wiesnerových, včetně zátiší namalovaného Helenou Wiesnerovou v Terezíně, a jako zajímavost novoročenku Reného Wiesnera na r. 1934.
.
Hlavní prameny a zdroje:

Arno Pařík: Alexandr Brandejs, Adolf Wiesner – mecenáš a jeho zeť, katalog výstavy

Akademie výtvarných umění v Mnichově: studentská matrika, Adolf Wiesner, zápis z 28. dubna 1892

Holocaust-cz: osobní a transportní záznam Adolfa Wiesnera
.
J. Gerstl: Adolf Wiesner při malbě v plenéru (foto z katalogu Mecenáš a jeho zeť)

Terezín, Hamburská kasárna někdy v letech 1942-44, jak je viděl Otto Ungar, a v současnosti. .Originál uhlové kresby...
09/10/2026

Terezín, Hamburská kasárna někdy v letech 1942-44, jak je viděl Otto Ungar, a v současnosti.
.
Originál uhlové kresby Otty Ungara Vůz s chlebem před Hamburskými kasárnami najdete v Galerii Karla Fleischmanna.

Dne 8. října 1943, tedy před 83 lety, zemřel na jihu Itálie grafik, malíř a ilustrátor Michel Fingesten, jeden z nejorig...
08/10/2026

Dne 8. října 1943, tedy před 83 lety, zemřel na jihu Itálie grafik, malíř a ilustrátor Michel Fingesten, jeden z nejoriginálnějších tvůrců exlibris 20. století.

Narodil se 18. dubna 1884 v česko-slezských Bučkovicích tkalci Leonemu Finkelsteinovi, původem z Rakouska, a Františce, rozené Lionové z Terstu.

Již v šestnácti letech začal studovat na vídeňské Akademii, po dvou letech však školu opustil a následující desetiletí strávil na cestách po celém světě. R. 1907 se vrátil do Evropy a navázal na vídeňská studia v mnichovském ateliéru slavného symbolisty Franze von Stucka.

Ještě před I. svět. válkou se usadil v Berlíně, kde se stal členem Neue Secession.

Fingestenův mimořádně originální výtvarný projev je syntézou symbolismu, expresionismu a kubismu, často s groteskním či silně erotickým nábojem. Věnoval se v první řadě grafice; proslul především svými exlibris, která dalece přesahovala hranice žánru knižní značky. Pozoruhodná však je i jeho malířská tvorba, dnes mnohem méně známá.

Nástup nacistů znamenal konec Fingestenovy umělecké kariéry v Německu. Roku 1936 proto odešel do Milána. V jeho díle se stále více projevovala obava ze zhoršující se politické situace a tušení blížící se války.

9. října 1940 byl na základě italských protižidovských zákonů poslán do internačního tábora. I během svého věznění však pokračoval ve výtvarné činnosti. Dřevořezy z té doby, kvůli nedostatku jiného materiálu tištěné olejovými barvami, někteří považují za vrchol jeho tvorby. V září 1943 se dočkal osvobození britskou armádou, krátce poté však utrpěl úraz vyžadující operaci, po které podlehl sepsi.

V Galerii Karla Fleischmanna můžete vidět větší počet Fingestenových grafických listů včetně ukázek prací z internace.
.
Naprosto unikátní fotografie zachycuje Michela Fingestena (zcela vlevo) při přednášce "Rozvoj grafického umění" v internačním táboře Ferramonti di Tarsia (originál upraven AI, zdroj v komentářích).

Terezín, Hannoverská kasárna, jak je r. 1944 viděl Hartog Cohen, a v současnosti. .Originál akvarelu Hartoga Cohe...
07/10/2026

Terezín, Hannoverská kasárna, jak je r. 1944 viděl Hartog Cohen, a v současnosti.
.
Originál akvarelu Hartoga Cohena najdete v Galerii Karla Fleischmanna.

Více o neuvěřitelném příběhu tohoto nizozemského restaurátora viz komentáře.

Dne 6. října roku 1886, tedy právě před 140 lety, se v Lomnici nad Popelkou narodil malíř, grafik a textilní výtvarník A...
06/10/2026

Dne 6. října roku 1886, tedy právě před 140 lety, se v Lomnici nad Popelkou narodil malíř, grafik a textilní výtvarník Artur Fischer.

Byl synem lomnického obchodníka a výrobce lihovin Eduarda Fischera a Louise, rozené Fantlové. Po studiu na reálce absolvoval na otcovo přání místní tkalcovskou školu, jeho hlavním zájmem však bylo malování.

Výtvarného vzdělání se mu dostalo na Akademii v Drážďanech, kde studoval od r. 1906 mj. u profesorů Richarda Müllera, Oskara Zwintschera a Gotthardta Kuehla. Jeho spolužákem zde byl básník a karikaturista František Gellner, s nímž se přátelil a také sdílel byt.

Další školení absolvoval u významného tyrolského malíře Albina Eggera-Lienze, s největší pravděpodobností v době, kdy Egger-Lienz působil ve Výmaru, tzn. v letech 1912–13. Ve studiu Fischer krátce pokračoval v zimním semestru 1918/19 na pražské Akademii ve speciálce Maxe Pirnera.

Maloval portréty, figurální náměty i zátiší, ale především krajiny z Jičínska a Lomnicka. Zabýval se také grafikou, zejména leptem. Jeho úsporná malba, charakteristická zjednodušenými tvary a tlumenou barevností, často vyniká melancholickou, někdy až téměř ponurou náladou.

Již před I. svět. válou se usadil v Jičíně. Roku 1915 se oženil s Klárou Popperovou, následující rok se manželům narodil syn Josef.

Na počátku 20. let se Fischer začal věnovat navrhování a výrobě textilií, především gobelínů, se kterými se zúčastnil řady prestižních uměleckých výstav. R. 1925 získal ocenění na uměleckoprůmyslové výstavě v Paříži. O tři roky později založil vlastní manufakturu na produkci moderních koberců a dalších textilních výrobků, ceněných pro originální vzory i kvalitu provedení. Kvůli podnikání mu zbývalo stále méně času na malířskou tvorbu, ale úplně se jí nevzdal nikdy.

Úspěšný podnik a celou rodinu však zasáhla nacistická okupace. Závod byl roku 1939 "arizován" a Fischerovi vystěhováni. V lednu 1943 pak byli deportováni do Terezína a krátce nato do Osvětimi, kde byli všichni zavražděni.

V Galerii Karla Fleischmanna naleznete Fischerův olej Vesnička pod Zebínem a lept s námětem jičínské lipové aleje.
.
Nejdůležitější zdroje a prameny:

Arno Pařík: Zapomenutý malíř. Artur Fischer se vrací do Jičína. Roš chodeš, č. 6/2009

Karel Holan: Úvod ke katalogu Výstava obrazů a kreseb Artura Fischera. Jičín, 23.–30. listopadu 1947

Martin Kučera: Fischer Artur. Biografický slovník českých zemí, sv. 17, 2014

Hana Fajstauerová: Hospodářský život a rozvoj průmyslu a živností na Jičínsku od druhé poloviny 19. století do roku 1948. Východočeský sborník historický 11, 2002

Lucie Grohová: Židé na Jičínsku ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století. Bakalářská práce, Technická univerzita v Liberci, 2014

Archiv drážďanské akademie: původní studentské seznamy 1904–1907 a 1908–1911

Výtvarná práce, prosinec 1925, s. 161 a 163: soupis ocenění pařížské výstavy.

Holocaustcz: osobní a transportní záznamy Artura, Kláry a Josefa Fischerových

Dne 4. října roku 1870, tedy před 156 lety, se ve Studénce narodil malíř Oskar Heller.Pocházel z rodiny obchodníka Heinr...
04/10/2026

Dne 4. října roku 1870, tedy před 156 lety, se ve Studénce narodil malíř Oskar Heller.

Pocházel z rodiny obchodníka Heinricha Hellera a Charlotte, rozené Briess; měl ještě osm sourozenců. Již v době Oskarova dětství se Hellerovi přestěhovali do Olomouce, s níž byl spojen i umělcův další život.

Malířské vzdělání získal v devadesátých letech 19. století na berlínské Akademii, mimo jiné u Carla Seilera a Roberta Warthmüllera. Celkem třikrát získal stipendium nadací Ernsta Reichenheima a Adolpha Ginsberga. Roku 1898 vystavoval na Velké berlínské umělecké výstavě pořádané Sdružením řádných členů akademie a Spolkem berlínských umělců.

Věnoval se portrétům, krajinám, zátiším i fantazijním figurálním motivům; zejména jeho rané práce měly symbolistní ráz.

Příznivé zmínky o tvorbě Oskara Hellera z doby jeho německého působení se objevují v některých dobových periodikách, například v Allgemeine Zeitung des Judenthums nebo Ost und West.

Za první světové války nacházíme malíře opět v Olomouci, v uniformě jednoročního dobrovolníka. O jeho případném frontovém nasazení není nic známo, je však jisté, že se podílel na dobročinných aktivitách.

Olomouci zůstal Oskar Heller věrný už natrvalo. Patřil k zakládajícím členům olomoucké pobočky Metznerbundu, kterou také řadu let vedl. Od roku 1919 se účastnil řady místních výstav, v pozdějších letech nejen jako vystavující, ale také jako člen porot. Pod jménem Paletto der Farbenfrohe působil rovněž v olomoucké Schlaraffii.

Kromě toho patřil do neformálního kroužku olomouckého architekta Paula Engelmanna, Loosova žáka i spolupracovníka a přítele Ludwiga Wittgensteina.

V německém kulturním prostředí Olomouce se těšil značné popularitě, někteří kritici mu však vyčítali přílišnou poplatnost měšťanskému vkusu.

Oskar Heller zemřel 26. listopadu 1938 v Olomouci a byl pohřben na židovském hřbitově v Neředíně. Nacistické okupace českých zemí se tak nedožil, Holocaust však zahubil přinejmenším některé jeho blízké příbuzné, například rodinu sestry Sidonie, provdané Katzové, a rodiny jejích dětí.

V Galerii Karla Fleischmanna můžete vidět Hellerův olej Větrná pila, bouřlivo z roku 1902.
.
Zdroje a prameny, výběr:

Židovská obec Brno: Heller Oskar.
https://www.zob.cz/vzdelavani/osobnosti/heller-oskar/

Universität der Künste Berlin, Universitätsarchiv: Verzeichnisse Hochschule für die bildenden Künste – Klassenlisten.
https://www.udk-berlin.de/universitaet/universitaetsarchiv/digitalisate/schuelerverzeichnisse/verzeichnisse-hochschule-fuer-die-bildenden-kuenste/klassenlisten/

Anja Edith Ference: Německé divadelní, hudební, pěvecké a umělecké spolky v Olomouci v letech 1918 až 1938. Jihočeská univerzita, 2021
https://nju.jcu.cz/images/nakladatelstvi/pdf_knihy/episteme_spolky_olomouc.pdf

Kristýna Zelíková: Schriftliche Spuren der deutschmährischen Kunst in Olmütz der Zwischenkriegszeit. Dipl. práce, 2019
https://theses.cz/id/mgmmsi/MA_Kristyna_Zelikova_Tisk.pdf

K.: Berliner Kunstausstellungen. Ost und West, ročník 6, č. 5–6, květen–červen 1906
https://sammlungen.ub.uni-frankfurt.de/cm/download/pdf/2593513

Dne 21. září 1942 byl malíř Salomon Benesch deportován z Terezína do vyhlazovacího tábora Treblinka.Narodil se 1. května...
22/09/2026

Dne 21. září 1942 byl malíř Salomon Benesch deportován z Terezína do vyhlazovacího tábora Treblinka.

Narodil se 1. května 1867 ve Vlašimi, ale umělecky činný byl ve Vídni, kde vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu, na které byli jeho profesory mj. Friedrich Sturm, Carl Karger či Rudolf Rössler. Věnoval se především akvarelu, zejména městským a architektonickým motivům.

Po anšlusu Rakouska byl v červnu 1942 i se ženou odvezen z Vídně do Terezína a po necelých třech měsících dál do Treblinky, kde byl pravděpodobně ihned po příjezdu zavražděn. Manželka Gabriela, roz. Porgesová, původem z Nové Bystřice, zemřela r. 1943 v Terezíně.

Jeho život ani dílo dosud nebyly zpracovány.

V Galerii Karla Fleischmanna můžete vidět dvě biedermeierovská zpodobnění palácových interiérů typu "zimmerbilder", která Benesch namaloval r. 1928.

18/09/2026

Děkujeme Pavlu Avrahamu Vrátnému a jeho choti za milou návštěvu a štědrý příspěvek!

Dne 17. září 1940, tedy před 86 lety, zemřel v Toulonu Walter Bondy, pražský rodák, malíř Pařížské školy, fotograf, krit...
17/09/2026

Dne 17. září 1940, tedy před 86 lety, zemřel v Toulonu Walter Bondy, pražský rodák, malíř Pařížské školy, fotograf, kritik, vydavatel a obchodník s uměním.

Narodil se r. 1880 v rodině průmyslníka, která záhy přesídlila z Prahy do Vídně. Studoval na berlínské akademii, poté působil v Mnichově a především v Paříži, kde patřil k okruhu umělců kolem kavárny Le Dôme na Montparnassu. Maloval krajiny, zátiší i portréty.

S vypuknutím I. svět. války Francii opustil a usadil se v Berlíně. Vedle vlastní tvorby se postupně čím dál víc věnoval obchodu s uměním a výtvarné kritice. Zabýval se také orientálními dřevořezy a porcelánem. Roku 1927 založil časopis Die Kunstauktion, který vychází dodnes pod názvem Weltkunst.

Kvůli sílícímu antisemitismu se roku 1931 odstěhoval na jih Francie, kde si otevřel fotografický ateliér. Vytvořil v něm portréty řady německých a rakouských intelektuálů, vesměs uprchlíků před nacismem.

Po německém vpádu do Francie přestal Bondy, který trpěl cukrovkou, užívat inzulín a zemřel ve věku pouhých 59 let. Jednalo se pravděpodobně o způsob sebevraždy.

Většina jeho malířského díla byla ztracena.

V Galerii Karla Fleischmanna můžete vidět Bondyho litografii na obálce časopisu Kriegszeit z r. 1914.

Dne 14. září 1872 se v Praze narodil dnes téměř zapomenutý malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor Max Reach. Jeho rodiči b...
17/09/2026

Dne 14. září 1872 se v Praze narodil dnes téměř zapomenutý malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor Max Reach.

Jeho rodiči byli obchodník Wolf Reach a Susanna, roz. Edelesová.
Podle rodinné tradice pocházel rozvětvený rod Reachů ze sefardského prostředí a v Praze byl usazený od středověku. Maxovým vzdáleným bratrancem byl fotograf a antikvář Zikmund Reach, strýcem patrně vetešník Mojžíš Reach, zachycený na slavné fotografii před svým krámem v pražském ghettu.

Umělecké vzdělání získal Max Reach v Mnichově, v uznávané malířské škole Antona Ažbeho, kterou na přelomu 19. a 20. století prošla řada později významných osobností, např. Vasilij Kandinskij, Alexej Javlenskij, bratři Burljukové a mnoho dalších. Z českých malířů školu navštěvoval Ludvík Kuba.

Roku 1897 je Max Reach doložen v Mnichově jako profesionální malíř.

Dva roky poté dosáhl úspěchu v soutěži na plakát vídeňské Společnosti pro grafický průmysl. Porota jeho návrh zakoupila za 400 korun a odborný tisk jej označil za nejhodnotnější moderní práci.

Roku 1903 pobýval Reach v Káhiře, kde spolupracoval s německým egyptologem Friedrichem von Bissingem. Pořizoval kopie staroegyptských maleb z amarnského období a zkoumal jejich malířskou techniku i složení barev. Výsledky výzkumu vyšly roku 1906 v časopise Annales du Service des Antiquités de l’Égypte. Jedná se o dodnes citovanou studii.

Pravděpodobně v Egyptě také vznikl rozsáhlý soubor vynikajících Reachových ilustrací k pohádkám Wilhelma Hauffa Příběh malého Muka, Kalif čáp a Příběh falešného prince, které spojují secesní stylizaci s malířovou egyptskou zkušeností. Nevydaný soubor byl na přelomu tisíciletí objeven v Bavorsku ve staré svatební truhle a krátce poté jej se značným ohlasem ve třech svazcích publikovalo berlínské nakladatelství Aufbau.

Roku 1912 se Reach usadil v Lipsku, kde poté ve dvacátých letech působil v nakladatelství Thalysia, spojeném s reformním životním stylem, přírodní léčbou, péčí o tělo a zdravotnickou osvětou.

Po nástupu nacistů jej do určité míry chránilo jeho ČS občanství, r. 1938 však musel se svou třetí ženou uprchnout do Prahy.

Po okupaci českých zemí byl Max Reach dne 16. července 1942 deportován do Terezína a 15. prosince následujícího roku do Osvětimi, kde jeho stopa končí. Přesné datum ani okolnosti jeho smrti nejsou známy.

Reachovo dílo a jeho umělecký vývoj zatím nelze zrekonstruovat a zhodnotit v úplnosti. Jeho rané plakáty, ilustrace a ex libris každopádně vycházejí z mnichovské a vídeňské secese. Pokud jde o malbu, je známo jen několik stylově různorodých pláten, která prošla aukcemi, dva obrazy v ŽMP a tři ve sbírce Galerie Karla Fleischmanna. Jedná se o portréty, krajiny a městské veduty, ale i těžko zařaditelné žánrové výjevy s až kafkovskou atmosférou a nádechem metafyziky. Doklady o Reachových výstavách ani dobové kritiky jeho malířské tvorby však dosud nemáme.
.
Prameny a literatura:

Matrika narozených židovské náboženské obce v Praze, zápis Maxmilian Reach, 14. září 1872: Národní archiv – digitální matrika.

Journal Juden in Sachsen, 2010 – životopisná studie založená na lipské pobytové dokumentaci a rodinných vzpomínkách: digitální exemplář DNB.

Friedrich Wilhelm von Bissing – Max Reach: „Bericht über die malerische Technik der Hawata-Fresken im Museum von Kairo“, Annales du Service des Antiquités de l’Égypte 7, 1906, s. 64–70.

Kunstchronik, 1899/1900 – zpráva o vídeňské plakátové soutěži.

Architektonische Monatshefte – reprodukce Reachova oceněného návrhu.

Slovenski biografski leksikon, heslo Anton Ažbe, 1925

Transportní databáze holocaust.cz – Praha–Terezín, 16. července 1942; Terezín–Osvětim, 15. prosince 1943.

Policejní ředitelství Praha, spis Maximilian Reach, signatura R 431/3.

Židovské muzeum v Praze, sbírkový katalog

Adresa

Nádražní 388
Nova Vcelnice
37842

Telefon

+420606537276

Web

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Galerie Karla Fleischmanna, Nová Včelnice zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.

Odkazy

Sdílet

Kategorie