Muzeum genpor. Františka Peřiny

01/06/2026

Dobrá práce ČRo Pardubice

https://pardubice.rozhlas.cz/serial-kralovsky-pilot-bedrich-dvorak-9619542?fbclid=IwdGRjcASKoBBjbGNrBIqf8GV4dG4DYWVtAjExAHNydGMGYXBwX2lkDDM1MDY4NTUzMTcyOAABHoDi4MV2pe-CPFVs1NP0zHsjTsS4NvXaXeSo6hWolYiYLrFnzswrx10MacU9_aem_iXSFlshCN7beYksXQi-xsw

Chodil na obědy do Mexika na Palackého ulici v Pardubicích. Sedával v samém rohu a do pozdního odpoledne usrkával pivo. Jen málokdo věděl, že buldozerista Bedřich Dvořák je válečný pilot Britského královského letectva.

28/05/2026

Paní Edelmanová dnes zveřejnila nové video o válečné cestě svého dědy Milana Malého. Určitě jí udělá radost jeho sdílení, komentáře nebo vaše reakce. Podpoříte tím jeho šíření. Děkujeme!

Nebýt statečnosti válečných hrdinů, vypadal by náš svět úplně jinak. Jedním z takových hrdinů byl i plukovník Milan Malý, který se už v 16 letech rozhodl uté...

28/05/2026

Létali u 312. – připomínáme si

F/Lt. Josef Keprt, DFC

* 28. června 1910 - Brno, Husovice
† 29. července 1976 – Brno

U 312. čs. perutě RAF působil 5. 9. 1940 – 24. 3. 1941, 3. 5. 1942 – 10. 8. 1943, 10. 3. 1944 – 2. 10. 1944

Od roku 1928 studoval Školu leteckého dorostu v Chebu a Prostějově. Od r. 1936 vykonával službu u 2. leteckého pluku v Olomouci.
V dubnu 1939 byl zatčen gestapem z důvodu aktivní protiněmecké propagandy, asi po měsíci byl propuštěn. V červu 1939 odešel přes Polsko do Francie. Na základně v Chartrese absolvoval stíhací výcvik a v prosinci byl zařazen k Groupe de Chasse III/3. Po porážce Francie se dostal do Velké Británie přes Afriku s transportem škpt. Dudy. Zde prošel československým depem v Cholmondeley a v srpnu 1940 byl přijat v Cosfordu k RAF VR v hodnosti AC2. Odtud nastoupil u nově vznikající 312. československé stíhací peruti v Duxfordu. V průběhu přeškolení na stroje Hawker Hurricane se uspěšně zachránil na padáku z hořícího letounu a stal se členem Caterpillar clubu.
V březnu 1941 přešel k 96. britské peruti nočních stíhačů. 2. července 1941 byl zraněn při havárii při přistání po cvičném letu na RAF Cranage se strojem Boulton Paul Defiant Mk. I (T3924). Jeho palubním střelcem byl při tomto letu kanadský letec Sgt. Harper. Ten vyvázl z nehody nezraněn. Po uzdravení byl od května 1942 znovu zařazen k 312. peruti. V srpnu 1943 byl převelen k No. 1 Delivery Flight v Croydonu. Od r. 1944 znovu u 312. perutě a v červnu 1944 se stal velitelem letky „A“. V říjnu 1944 byl převelen na Inspektorát československého letectva do Londýna, kde zůstal až do konce války.
Josef Keprt se vrátil do vlasti 19. srpna 1945. V září 1945 byl přemístěn k Letecké vojenské akademii v Hradci Králové jako instruktor střelby a bombardování. Po únoru 1948 byl podobně jako mnozí jiní degradován, vyhozen z armády a zbytek života pracoval jako dělník v Zetoru Brno.
Zemřel v Brně v červenci 1976.
Hrob Josefa Keprta se nachází na brněnském Ústředním hřbitově.

Vyznamenání:
Francouzský válečný kříž (Croix de Guerre) s palmou a 2 stříbrnými hvězdami
Francouzská Vojenská medaile (Medaille Militaire)
Britský Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross - DFC)
The 1939–1945 Star (Battle of Britain Clasp)
Air Crew Europe Star (France & Germany Clasp)
Defence Medal
War Medal
4x Čs. válečný kříž 1939
2x Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem
Čs. medaile Za zásluhy I. stupně
Čs. vojenská pamětní medaile F-VB

Zdroj: vuapraha.cz, encyklopedie.brna.cz

26/05/2026

Létali u 312. – připomínáme si
F/O Karel Pernica

* 26. květen 1918 - Zubří
† 23. říjen 1982

Příslušníkem 312. perutě od únor 1944 – únor 1945.

Absolvent Školy leteckého dorostu v Prostějově (1937-39), civilním povoláním dělník. Do zahraničního odboje odešel v červenci 1939 v hodnosti vojín přes Polsko do Francie. Od srpna 1939 zde vyčkával na vstup do Cizinecké legie, na začátku září byl přijat. Jeho působení ve Francii na osobní kartě není. Po její porážce odcestoval se skupinou pplk. Rosíka z Bordeaux do Británie. Dne 22. 6. 1940 dorazili do Falmouthu a o měsíc později vstoupil v Cosfordu do řad RAF VR v hodnosti AC2. V květnu 1941 byl přemístěn k RAF Watchfield. V červenci 1941 se vrátil do československého depa ve Wilmslow a zahájil přeškolení na britské stroje, které ukončil v říjnu. Přes RAF Babecombe se v prosinci 1941 dostal k 310. peruti, to již v hodnosti Flight Sergeant. V červenci 1943 byl přeložen k No. 3 Delivery Flight. Odtud o pět měsíců později přešel ke službě zkušebního pilota u 410. Repair and Salvage Unit.
K 312. peruti nastoupil v únoru 1944 a v průběhu služby u ní dosáhl hodnosti Pilot Officer. Zpět k 310. peruti se vrátil v únoru 1945 a zůstal u ní do konce války. V dubnu 1945 uzavřel sňatek s Joan Ellaline Beatrice Hall. Svoji službu u RAF ukončil v hodnosti Flying Officer.
Do Československa se vrátil 24. srpna 1945.

Vyznamenání:
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem 2x – 26. 10. 1942, 5. 5. 1943
Československý válečný kříž 3x – 5. 5. 1943, 11. 12. 1944, 8. 8. 1945
Star 1939 - 1943

Zdroj: vuapraha.cz

19/05/2026

Působili u 312. – připomínáme si

W/CDr Ján K. Ambruš, OBE

*19. 5. 1899 Gorna Mitropolia (Bulharsko)
† 21. 1. 1994 Chicago (USA)

U 312. perutě 9. 9. 1940 – 17. 12. 1940

Ján Abruš se narodil v bulharské Gorna Mitropolia ve slovenské rodině. Střední školu navštěvoval v Nagy St. Mikloš, od r. 1915 studoval na kadetní škole v rakouském Traiskirchene, ale nedokončil ji, po roce 1918 studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po skončení nastoupil k horskému dělostřeleckému pluku 201 v Ružomberoku, po pěti letech byl přemístěn k 262. dělostřeleckému oddílu ve Vranově nad Topl’ou.
V březnu 1925 byl odeslán do kurzu dělostřeleckých pozorovatelů z letadel, absolvoval kurz ve VLU Cheb a byl přidělen na letiště Kbely. Později byl zařazen do funkce taktického pobočníka 1. perutě leteckého pluku 1. Od 9/1927 působil jako zástupce velitele 81. letky a od 11/1927 do 2/1928 byl přidělen na MNO v Praze.
Pilotní výcvik absolvoval v r. 1929 ve VLU v Prostějově a pokračoval ve výcviku jako pilot – stíhač. Po absolvování byl zařazen k 6. pluku do funkce pobočníka velitele 43. letky leteckého pluku 6. Postupně se z něj stal velmi nadaný a úspěšný letecký akrobat a sbíral jedno ocenění za druhým. V roce 1939 se vrátil na Slovensko, byl povýšen na plukovníka a jmenován přednostou leteckého oddělení MNO a velitelem letectví. V roce 1939 odchází do výslužby.
3. září 1939 odešel přes Maďarsko a Jugoslávii do československého zahraničního odboje. Po příchodu do Francie působil u III. leteckého odboru pařížské Československé vojenské správy. V dubnu 1940 se přeškolil na francouzskou leteckou techniku a byl přidělen ke stíhacím jednotkám as nimi se zúčastnil bitvy o Francii. Po porážce Francie spolu s dalšími odešel do Velké Británie, kde vstoupil do řad RAF VR – nejdříve byl přidělen k 310. stíhací peruti a od 9. září 1940 převzal funkci velitele roje u 312. perutě. 17. prosince 1940 byl pro svůj věk a dvě nešťastné tragické události ze své funkce odvolán a přemístěn k Inspektorátu čs. letectví. Od 7. 3. 1941 se stal členem československé vojenské mise v Kanadě a USA, kde působil až do února 1943. Tehdy byl jmenován vojenským leteckým atašé v Kanadě.
Do Československa se vrátil v hodnosti plukovníka a 28. 10. 1945 byl ustanoven velitelem letectva Vojenské oblasti 4 v Bratislavě. 1. prosince 1945 je povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1946 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem za Demokratickou stranu. Již 29. února 1948 však bylo navrženo jeho propuštění z armády a 21. 12. 1948 mu byla odňata vojenská hodnost. Plukovník Ambruš však ještě před doručením odvolání odchází do Velké Británie a později dále do USA. V Americe se stal jedním ze zakladatelů Rady svobodného Československa, pracoval jako konstruktér. Po odchodu do důchodu žil v domě pro seniory „Bohemian Home for Aged” v Chicagu. Po pádu komunistického režimu se dočkal rehabilitace, byla mu vrácena hodnost brigádního generála a byl povýšen na generálplukovníka.
Generálplukovník Ján Ambruš zemřel 21. 1. 1994 v Chicagu, jeho ostatky jsou dnes uloženy na hřbitově v Bratislavě.

Zdroj: www.vhu.sk, L+K 1994

10/05/2026

Létali u 312. – připomínáme si

F/O Jan Vella, DFC

* 10. 5. 1906 Kladno
† 10. 1. 1945 Beinn a' Bhùird, náhorní plošina v pohoří Cairgorms, Aberdeenshire, Skotsko

Příslušníkem 312. perutě od prosince 1940 do března 1941

Dětství Jan Vella prožil v malé obci Páleček (část Kladna). V roce 1924 nastoupil do výcviku pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Chebu, zde byl v roce 1925 zařazen do pilotního výcviku. V roce 1927 absolvoval kurz nočního létání v Praze. Sloužil u 31. stíhací letky ve Vajnorech, roku 1928 však odešel v hodnosti četaře do zálohy a pracoval jako strojvůdce.
Během okupace spolupracoval s Obranou národa. 6. listopadu 1939 odešel přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bejrút do Francie, zde byl prezentován u náhradního tělesa v Agde. Doma zanechal dceru a manželku. Tu po jeho odchodu zatklo gestapo a byla 1,5 roku internována v táboře ve Svatobořicích.
19. června 1940 opustil se skupinou škpt. Schejbala Francii a 21. června přijeli do anglického Falmouthu. 2. srpna byl v Cosfordu přijat do RAF VR. Po absolvování přeškolení na britskou techniku byl 28. prosince 1940 přidělen k 312. peruti. V březnu 1941 byl přinucen kvůli věku operační létání opustit. Dva roky pak působil jako zalétávací pilot u 15. Maintenance Unit na RAF Wroughton. V říjnu 1941 byl převelen k 8. Maintenance Unit na RAF Little Rissington a v prosinci 1941 k 22. Maintenance Unit na RAF Siloth. V dubnu 1943 se mu podařilo vrátit do aktivní služby poté, co podstoupil přeškolení u 6. OTU a prošel protiponorkovým výcvikem. Nastoupil jako pilot k 311. bombardovací peruti. Vykonal 71 bojových letů (817 operačních hodin).
Byl mu uznán podíl na potopení ponorky U-971 24. června 1944. Tato ponorka pod velením Waltra Zepleina byla během své hlídky několikrát napadena spojeneckými bombardéry a zamířila do Brestu. Vellův Liberator zaútočil kombinací raket a hloubkových min a předal souřadnice britskému torpédoborci Eskymo a kanadskému torpédoborci Haida. Také tyto lodě zaútočily hloubkovými minami. Ponorka byl těžce poškozena a její kapitán vydal rozkaz k jejímu opuštění. Její posádka, včetně kapitána, byla až na jednoho muže zachráněna torpédoborci.
10. ledna 1945 při návratu z dovolené ve Skotsku se jeho letadlo Oxford DH404 ztratilo. Vrak s obětmi havárie byl v horském terénu Skotska nalezen turisty až po sedmi měsících. Spolu s ním v ten den zahynuli W/O Rudolf Jelen, S/Ldr. Karel Kvapil, F/O Leo Linhart a P/O Valter Kauders. Všichni muži z tohoto stroje jsou pohřbeni na vojenském hřbitově v Brookwoodu.
Vyznamenání:
4 x Československý válečný kříž (1940 – 1944)
Záslužný letecký kříž – DFC (1945)

Čest jeho památce!

Zdroje: cs.wikipedia.org, vuapraha.cz
Fotografie: Město Kladno

09/05/2026

https://plzenska.drbna.cz/zpravy/20878-bojovali-v-raf-a-ve-valce-padli-devet-letcu-z-klatovska-ma-na-letisti-novy-pamatnik.html?fbclid=IwY2xjawRsd0VleHRuA2FlbQIxMABicmlkETAwRnRyaDRHeVZlczE1bTBXc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MgABHhIORb_GPWToDinORR_xIfOavwmilCDB8qP3golUpUatuBCQTeyk6E0gSolZ_aem_YQjB_xljBjyqSL7MwQ-_LA
Odhalením nového památníku devíti pilotů a letců Pošumavského aeroklubu Klatovy, kteří zahynuli v řadách britské RAF během druhé světové války, zahájilo Letiště Josefa Hubáčka v Klatovech oslavy 90 let od založení aeroklubu. Památník, který se nachází u hlavního parkoviště před letištěm, vytvořil známý klatovský umělec Václav Fiala a svým tvarem odkazuje na křídlo stíhačky.

09/05/2026

Létali u 312. – připomínáme si

Augustýn Meier F/Sgt.

*9. května 1914 Žďár u Police nad Metují
†21. května 1944 Kanál La Manche

Příslušníkem 312. perutě 9. února 1943 až 17. února 1943

Civilním povoláním zámečník. Absolvoval pilotní kurz v Prostějově v roce 1937 a zároveň s ním i poddůstojnickou školu. Do zahraničí odešel v roce 1939. 25. srpna 1939 byl zařazen do čs. branné moci u vojenské jednotky v polských Bronovicích a 19. září 1939 byl zajat Sovětskou armádou. Ze zajetí byl propuštěn 5. dubna 1941. 9. května téhož roku byl přijat do 11. čs. pomocného praporu Východ.
25. června 1942 se hlásí v čs. depu v St. Athan, zde vstoupil do řad RAF.
5. srpna 1942 až 17. listopadu 1942 prošel leteckým výcvikem.
9. února 1943 byl přemístěn k 312. peruti, ale už za několik dní, 17. února 1943, odešel ke 310. peruti.
23. října 1943 uzavřel sňatek s Elsie Faith Roberts.
21. května 1944 se stal nezvěstným s letounem Spitfire Mk IX, NN-O MK116. Nevrátil se z operačního letu nad Francií.

Pro 310. peruť byl 21. květen 1943 tragickým dnem. Během operace RAMROD 905 přišla o tři letce. F/Sgt. Augustým Meier padl, S/Ldr. Hrbáček nouzově přistál ve Francii a W/O Valášek byl nezvěstný.

ORB 310. perutě tento mluví takto:
„Modrá sekce překročila francouzské pobřeží v 8.000 stop a prudce klesla, aby zaútočila na vodní nádrže deset mil jižně od St. Lo. Později při návratu číslo 4 ( F/O Mašek ) zaútočil na skupinu vojáků na pobřeží nedaleko Grand Camp. Krátce po opětovném překročení pobřeží číslo 2 (F/Sgt. Meier) na Spitfire LF Mk. IX, MK116 hlásil, že teplota jeho motoru stoupla a nadále stoupá. V té chvíli se nacházel 15 mil od francouzského pobřeží ve výšce přibližně 500 stop, jeho stroj prudce klesal. Vypadalo to, že se jeho pilot pokusil o nouzové přistání na hladině, ale po doteku s mořem jeho letoun okamžitě zmizel pod hladinou a už nikdy nebyl viděn. Modrá sekce pak dalších pět minut kroužila nad místem havárie, ale po pilotovi nebylo žádných stop. Čísla 1, 3 a 4 se pak vrátila na základnu a přistála v 11:45.
Na dnešní den budeme vzpomínat jako na nejhorší v historii 310. perutě. Ztráta S/Ldr. Hrbáčka a dvou dalších pilotů je obrovským neštěstím. Stále doufáme, že S/Ldr. Hrbáček je v pořádku a W/O Valášek nebyl zabit. V případě F/Sgt. Meiera žádná naděje není.“

Jméno F/Sgt. Meiera je uvedeno na panelu 220 v památníku letců v Runnymede ve Velké Británii.

Vyznamenání:
20. dubna 1944 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československý válečný kříž in memoriam 1946

Čest jeho památce!

Zdroj: vuapraha.cz, František Loucký: Mnozí nedoletěli, Tomáš Polák, Jiří Rajlich: No.312 (Czechoslovak) Squadron 1940-1945, The National Archives Kew, London

08/05/2026

Létali u 312. – připomínáme si

W/Cdr. Jaroslav Hlaďo, DSO, DFC

* 8. 5. 1913 Nový Jičín
† 21. 1. 1990 Praha

U 312. perutě 29. 4. 1944 – 15. 11. 1944

Jaroslav Hlaďo vystudoval reálné gymnázium v Novém Jičíně, jen o tři měsíce později se přihlásil k dobrovolnému odvodu – presenční službu prodělal v letech 1931 – 1932 ve škole pro důstojníky pěchoty v záloze u 8. divize v Opavě. Pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově, v červenci 1934 ji ukončil jako poručík letectva. Postupně sloužil v Praze – Kbelích, v Milovicích a Hradci Králové.
Po okupaci přijal místo zalétávacího pilota v továrně Avia Kunovice a spolupracoval s důstojníky Obrany národa Mašínem, Balabánem a Morávkem. 27. srpna 1940 se Hlaďo nevrátil s letounem B-534, který zalétával, a přistál v Sovětském svazu. Tam však skončil ve vězení jako údajný špion. Po čtyřech měsících jej přesunuli do tábora Suzdale.
15. 8. 1941 – 14. 10. 1941 absolvoval speciální letecký výcvik a stal se příslušníkem letky NKVD, určené pro shazování výsadků v týlu nepřítele. Od října byl přidělen k československé vojenské misi v SSSR. Na jaře 1942 se vydal severní cestou do Velké Británie.
29. 5. 1942 byl prezentován u Náhradního tělesa československé armády a přidělen k československému leteckému depotu. Do RAF VR byl přijat 9. 7. 1942. Prodělal výcvik u 5. (P)AFU a 61. OTU. Postupně sloužil u 131., 122. a 222. britské perutě RAF. 29. 11. 1943 byl přemístěn k Inspektorátu československého letectva. V dubnu 1944 byl převelen k 312. peruti a od 15. 5. 1944 převzal její velení. 15. 11. 1944, již jako škpt., byl jmenován velitelem československého stíhacího křídla a byla mu přiznána britská hodnost Wing Commander.
V srpnu 1945 se vrátil do vlasti. V říjnu 1945 byl ustanoven velitelem 2. letecké divize v Českých Budějovicích, v březnu 1946 povýšen do hodnosti plukovníka letectva. 29. 2. byl ustanoven velitelem II. leteckého sboru v Českých Budějovicích a v lednu 1949 přemístěn k VVU Praha. Komunistickou perzekuci po roce 1948 ustál jen „díky“ své nemoci. Po roce 1950 působil na Vojenské akademii v Praze a v roce 1952 sám odešel z armády. Krátce působil u Státního souboru písní a tanců jako úředník, ale nakonec se do armády vrátil zpět. Působil na MNO a řídil výcvik pilotů z rozvojových zemí. V letech 1967 – 1971 působil plk. Hlaďo jako vedoucí skupiny československých leteckých expertů v Ugandě. Po návratu domů odešel do výslužby a pracoval např. jako plavčík, pošťák, vrátný nebo průvodce Prahou.
Zemřel 21. ledna 1990. 1. ledna 1991 byl in memoriam povýšen na generálmajora.
Vyznamenání:
Čs. válečný kříž 6x
Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem 2x
Čs. medaile Za zásluhy I. st.
Pamětní medaile Čs. zahraniční armády (SSSR a VB)
Britský DFC, DSO, OBE
Francouzský Croix de Guerre a Légion a‘ Honneur
Sovětská medaile Za pobědu nad Germanijej
Jugoslávský řád Ordenon zasluge za narod II. reda
Junácký kříž II. st.
a další…

Zdroj: praha14.cz, vuapraha.cz