České farmaceutické muzeum Kuks

31/07/2026

Letos uplynulo již 250 let od chvíle, kdy vstoupila v platnost první všeobecná lékárnická taxa (sazba) v habsburské říši. Lékárnické taxy byly v podstatě ceníky, obsahující soupis léčiv (surovin) a léčivých přípravků s úředně stanovenou cenou za danou jednotku. Již od středověku byly vydávány různými zeměpány s platností pro konkrétní lokalitu (zpravidla město). Fakticky se ale často používaly na širším území, například pražské taxy v Čechách. Cílem bylo vybalancovat co nejširší dostupnost farmaceutických přípravků a současně zajistit ekonomickou životaschopnost lékáren.
Výše uvedená taxa byla zavedena jako součást unifikačních snah během vlády Marie Terezie s platností od 1. ledna 1776. Po vydání jednotného lékopisu Pharmacopoea Austriaco-provincialis (provinciální lékopis, tzn. pro všechny provincie / země pod habsburskou vládou; 1774) byla sestavena k němu coby jednotný ceník. Soupis je zpracován latinsky a německy, používá nedávno předtím zavedený dolnorakouský systém vah a ceny jsou uvedeny ve třech sloupcích ve zlatkách, krejcarech a denárech / fenikách. Nedodržování úředních cen se trestalo poměrně vysokou pokutou 24 zlatých.
Taxy následně vycházely v několikaletých cyklech, později i každoročně. Právě díky omezené platnosti se jich dochovalo jen malé množství, určitě ale jsou důležitým pramenem k dějinám farmacie. Lze na nich sledovat vývoj cen, mizení zastaralých, a naopak zavádění nových přípravků nebo lékových forem a v neposlední řadě třeba i vývoj oborové terminologie.

14/07/2026

☀️ Od Contraviolu po Saharu. Jak se chránili před sluncem naši rodiče a prarodiče?
Léto, dovolená a touha po krásném opálení nejsou výdobytkem posledních desetiletí. Také v Československu se od poloviny 20. století objevovala řada přípravků určených k ochraně pokožky při pobytu na slunci. Mezi známé výrobky patřily například Contraviol, Jadran, Kreola, Neridé, Sahara nebo jedna z variant známé Indulony, jejichž obaly dnes představují zajímavé svědectví vývoje farmaceutické i kosmetické výroby.
V době, kdy byly tyto přípravky uváděny na trh, se ochrana před slunečním zářením chápala odlišně než dnes. Opálená pokožka byla symbolem zdraví a aktivního životního stylu a mnoho přípravků mělo za cíl opalování podpořit nebo alespoň zpříjemnit. Informace o rozsahu ochrany před UV zářením byly často omezené a ochranné faktory, jak je známe dnes, nebyly vždy uváděny nebo standardizovány.
Současná dermatologie však zdůrazňuje, že nadměrné vystavení UV záření urychluje stárnutí pokožky a zvyšuje riziko vzniku kožních nádorů. Proto se dnes doporučuje používat širokospektrální přípravky s vysokým ochranným faktorem SPF proti UVB (SPF 30 až 50+), i s ochranou před UVA zářením.
Při pohledu na historické přípravky si tak můžeme připomenout nejen proměny designu a farmaceutické výroby, ale také to, jak se v průběhu desetiletí vyvíjely naše znalosti o účincích slunečního záření na lidské zdraví.
📸 Který z těchto přípravků si pamatujete z vlastní koupelnové poličky nebo z dovolené?
☀️🏖️

01/07/2026

Přesně před 60 lety nabyl účinnost zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Pro lékárenství byl významný, protože završil jeho integraci do zdravotnictví, k níž bylo nakročeno už dekády před tím. Služby poskytované lékárnami definitivně zařadil do léčebně preventivní péče a mimo jiné zrušil zákon o výrobě a distribuci léčiv z roku 1949. Na lékárenskou péči tak již nemohlo být nahlíženo jako na distribuční nebo maloobchodní činnost, ale jako na součást zdravotní péče. Snad i díky tomuto zákonu se dařilo československému lékárenství sledovat a rozvíjet trendy v demokratických zemích, vyjádřené zejména snahou implementovat do našich lékáren principy klinické farmacie (zaměření na pacienta a bezpečné užívání léků). A to navzdory tehdejším těžkostem (výpadky ve výrobě léků a jejich zásobování, omezená paleta léků, chronický nedostatek odborného personálu, vysoký počet obyvatel na 1 lékárnu) a izolaci od západních zemí.
Úkolem lékárníků se tak ve druhé polovině 20. století stalo nejenom zajišťovat léky a ručit za jejich kvalitu, ale především přispívat k jejich nejvyššímu možnému užitku, tedy aby co nejlépe fungovaly a co nejméně škodily. Dělo se a děje se tak zejména poskytováním informací a konzultací o správném užívání léků pacientům i komunikací s lékaři a dalšími zdravotníky.
Zákon o péči o zdraví lidu, po roce 1989 mnohokrát novelizován, sloužil jako základní legislativa českého zdravotnictví až do roku 2012, kdy byl nahrazen zákonem o zdravotních službách. I v něm lékárenská péče (po poslední novelizaci farmaceutická péče) právem zůstala zařazena mezi ostatní druhy péče zdravotní

23/06/2026

18/06/2026

Injekce jsou dnes běžnou aplikační formou léků. Málokdo si však uvědomí, kolik praktických problémů bylo nutné vyřešit, aby podávaná dávka byla nejen účinná, ale i bezpečná a snadno aplikovatelná.
Zpočátku se injekční roztoky připravovaly ve větším množství a při opakovaném odběru z téže nádoby bylo téměř nemožné udržet sterilitu roztoku. Tento problém vyřešil před 140 lety francouzský lékárník Stanislas Limousin (1831–1887). Navrhl skleněnou jednorázovou ampuli s dlouhým krčkem, která se nejprve sterilizovala horkým vzduchem, poté naplnila roztokem a zatavila. Před upotřebením se krček odlomil a obsah natáhl do injekční stříkačky. Důležité bylo, že svůj nápad obšírně popsal v časopise Archives de Pharmacie (1886) pod názvem Ampoules hypodermiques ; nouveau mode de préparation des solutions pour les injections hypodermiques.
Limousinův objev vyvolal okamžitý zájem v evropském odborném tisku (včetně Časopisu českého lékárnictva ještě v roce 1886), cesta k hromadné výrobě byla však ještě dlouhá. Experimentovalo se s různými tvary a funkčními řešeními – ještě do 2. světové války vznikla např. takzvaná suchá ampulka (v podstatě dvě samostatné ampule s léčivem a rozpouštědlem), dvoukomorová ampule, ampule se zabudovanou injekční jehlou, ampule s pryžovým uzávěrem s manžetou pro opakovaný odběr injekčního roztoku atd. Ampule se původně plnily v lékárnách, jejich výroba ve velkém začíná ve druhém desetiletí 20. století (u nás například firma Gustava Hella v Komárově u Opavy).
Vynález ampule tak stál u počátku masového rozšíření injekční aplikace léků. Pro pořádek připomeňme, že s jednodávkovými sterilními ampulemi přišli ve stejné době i další lékárníci (např. Louis Friedländer v Berlíně), díky Limousinovi však dosáhly rozšíření v praxi.
O injekcích a jiných aplikačních formách se můžete dozvědět v expozicích České farmaceutické muzeum Kuks Historie lékáren a Historie výroby léků v Hospitál KUKS - národní kulturní památka

05/06/2026

Křemílek s Vochomůrkou sice netušili, co dělají, ale příroda to věděla za ně! 🌼
Pamatujete si, jak tito dva skřítkové zasadili semínko „verbaskum“? Přestože jim samo řeklo, jak se jmenuje, neměli tušení, o co jde, a tak mu zpívali: „Vstávej, semínko, holala, bude z tebe fiala!“ Fiala z něj sice nevyrostla, ale zato jim za chaloupkou vykvetla obrovská divizna (Verbascum).
Právě v červnu nastává čas vyrazit na sběr jejích zářivě žlutých květů. Sušený květ (latinsky Verbasci flos) v sobě skrývá zejména slizy chránící sliznice a saponiny usnadňující vykašlávání, díky čemuž je nejčastějším použitím divizny léčba průdušek, kašle a nachlazení. Diviznový květ proto byl a je častou složkou průduškových čajů, dříve např. Species pectorales Planta. ☕
Kromě toho je divizna medonosná a láká včely z celého okolí. 🐝
Až tedy v červnu potkáte rozkvetlé Verbascum, vzpomeňte si na popletené skřítky i na moudrost starých lékárníků.

03/06/2026

Nabídku muzejních magnetek s tématem rostlin jsme rozšířili o dalších šest motivů. Kompletní sortiment s dvanácti rostlinami (prvosenka jarní, růže damašská, violka, lilie, pampeliška, pivoňka, lípa, mák vlčí, divizna, kosatec, kukuřice, měsíček lékařský) je k zakoupení v muzejním obchůdku expozice Historie lékáren České farmaceutické muzeum Kuks, v pokladně Hospitál KUKS - národní kulturní památka a v Infocentru provozovaném KUKS barokní areál

31/05/2026

🎁 Za pěkné vysvědčení školákům dárek opravdický 🎁
📖 knížku o tom, jak kurýroval skřítek lékárnický 📖
💪 a jak pomohla obnovit ztracené síly 💪
🧚‍♀️ kouzla dobrotivé heřmánkové víly 🧚‍♀️
v červnu Lékárnické pohádky za zvýhodněnou cenu

21/05/2026

Dnes si připomínáme 240. výročí úmrtí Carla Wilhelma Scheeleho.
Švédský lékárník Carl Wilhelm Scheele (9. prosince 1742 – 21. května 1786) patří k nejvýznamnějším chemikům 18. století. Působil v lékárnách ve Stockholmu, Uppsale a Köpingu, kde vznikla většina jeho objevů.
Scheele jako první objevil řadu prvků a sloučenin. Zřejmě nejvýznamnější je jeho objev kyslíku v roce 1772 (objev kyslíku bývá připisován také Angličanovi Priestlymu), jímž přispěl k vědeckému pochopení spalování, dýchání i metabolismu. Řada jeho objevů měla dopad na farmacii a medicínu: v roce 1774 objevil chlór, který se později stal základem pro dezinfekční prostředky (například chlorové vápno) i pro polo- a syntetická léčiva (např. jedno z prvních syntetických léčiv chloralhydrát, od roku 1869 používaný jako hypnotikum). Zásadní byl i jeho objev glycerolu. Ten dodnes nachází využití v dermatologických a kosmetických přípravcích pro své hydratační a další účinky (glycerolová mast – Unguentum glyceroli; roztok glycerolu a kyseliny borité Solutio Jarisch) nebo ve formě čípků jako projímadlo (Suppositoria glyceroli).
K dalším Scheeleho objevům patří např. kyselina citronová, kyselina šťavelová, kyanovodík či fluorovodík. Přispěl k identifikaci manganu, molybdenu, wolframu nebo barya.
Scheele byl známý svým zvykem ochutnávat nově izolované látky, což bylo v jeho době běžné. Jeho předčasná smrt ve 43 letech odpovídá chronické otravě těžkými kovy, s nimiž pracoval prakticky denně.