14/08/2026
Richard Štipl (nar. 1968, Šternberk) je jedním z mála solitérních českých sochařů, kteří se cíleně vymykají formálním trendům, materiálním a tvaroslovným experimentům. Základní lidské tázání se po vlastním smyslu existence si žádá jiný přístup. Tím je součet zkušeností, které přináší sochařství napříč časem. Zdánlivě archaickou formou reliéfu autor navazuje na znakové systémy minulosti, modifikuje je, pozměňuje a přetváří na základě současného pocitu a zkušenosti. Tento kontrast zdánlivě starého, prověřeného a aktuálního, cizorodého, je sochařsky sjednocován ve své pulzující a silové rozpornosti, jež se v důsledku ale rovná rituálnímu opakování věčných chyb a prožívání jejich následků.
Dílo La Petit Mort, které dalo název výstavě, v sobě fixuje tajemství ambivalence spojené s extatickým stavem vytržení. Náboženské extáze mají, zdá se, velmi blízko k praktické erotice a koitu. Celá kulturní historie nás učí, že se jedná o vzájemně se vylučující polarity, z nichž jedna reprezentuje morálku a druhá hřích. Jejich fyziopsychická soběpodobnost je však natolik identická, že vede v mnoha směrech a v mnoha lidských pokusech o smíření těchto vylučujících se polarit do formy jakéhosi nového náboženství, v němž by lidské utrpení nepramenilo z askeze a odříkání, a bylo by tak eliminováno a oslabováno (utrpení) v nově nastavených rituálech. Zároveň se ale společenskou praxí potvrzuje, že tyto směry propadají sektářství a z něho vyrůstajícímu násilí daleko rychleji a důsledněji, nežli úsilí o spásu prostřednictvím kolektivní nebo individuální askeze. Štipl se dotýká svou tvorbou archetypálního sváru, v němž životní vitalita a smrt si v rámci lidského života přehazují otěže a nelze jinak, nežli se tomuto nastavení přizpůsobit, jak hlásá Carl Gustav Jung. První část života je radikálně jiná, nežli ta druhá. Paradoxní je, že ani na jednu z nich nejsme připraveni.
kurátor: Petr Vaňous
Výstav La Petit mort můžete navštívit do 27. 9. 2026.
