Nejen Hůrka, ale i jménem Berghöhe, Horka a Výšina – tak se říká kopci na severním okraji města Králíky. V rámci opevňovacích prací prováděných zde v letech 1936–1938, tvrz Hůrka (sruby: K – S 10, K – S 11, K – S 12, K – S 12a, K – S 13) spolu s nedalekou izolovanou dělostřeleckou pozorovatelnou (K – S 12b) tvořila stavební podúsek 2./III. – Berghöhe. Karel Skorkovský. Výstavbu zahájila 5. srpna 1
936, tvrz přišla na téměř 25 mil. předválečných korun. Za tuto finanční částku vyrostla u Králík během 24 měsíců gigantická stavba vytvořená z desetitisíců kubíků betonu a stovek tun oceli. Po svém dokončení na konci 30. let minulého století by představovala jeden z pilířů československého obranného pevnostního systému. Společně s tvrzemi Bouda a Adam měla svojí plánovanou těžkou výzbrojí palebně krýt a v boji podporovat většinu z několika desítek pěchotních srubů a stovek malých pevnůstek vzor 36 a 37 uzavírajících prostor Králicka od kóty Maliník pro Zemskou Bránu. Do osudného září 1938 se ji podařilo stavebně prakticky dokončit, plně bojeschopnou by se Hůrka stala až někdy ve 2. polovině roku 1939. Osud republiky i s jejím opevněním šel však jiným směrem. Osádku objektu měl po jeho dokončení tvořit V. prapor hraničářského pluku 6. Velitelem útvaru a tím i tvrze byl ustanoven pplk. Ervín Maršák, osádka měla čítat 424 mužů. Jen z části bojeschopnou tvrz vojáci na rozkaz bez boje vyklidili a opustili počátkem října 1938. V období okupace se mohutná pevnostní stavba změnila v pokusný objekt, kde němečtí odborníci odzkoušeli řadu původního zařízení a technologií tvrze (např. všechna vrata do vjezdu, šikmý výtah, filtrovnu…). Již od podzimu roku 1938 se tvrz stala také cílem pro dělostřelecké pokusy. Dělostřelecký srub K – S 11 představuje pravděpodobně první místo mimo území III. říše, kde proběhly ověřovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel Röchling – jedné z vyvíjených, v boji však nikdy nepoužitých, německých tajných zbraní. Zkoušky a vytrhání části pancéřových prvků (zvonů, kopulí, střílen…) objekty tvrze značně poškodily, přesto se koncem války rozběhla úprava podzemí pro válečnou výrobu. Na podzim 1944 byla zahájena přestavba podzemí tvrze na továrnu na letecké součásti. V té době také začala nad vchodovým objektem stavba pracovního tábora pro několik set vězňů. Tito měli v podzemní továrně pracovat. Připravené výrobní zařízení se stalo po osvobození kořistí sovětské armády. V roce 1946 armáda tvrz vyčistila a uzavřela. Počátkem 50. let minulého století došlo k drobným opravám a ověřovalo se využití tvrze armádou ke skladovacím účelům. V těchto letech také národní podnik Kovošrot vytrhal zbývající pancéřové zvony (ze srubů K – S 10 a K – S 11 a zlikvidoval i dva volně ležící již vytržené zvony před vchodovým objektem, které Němci neodvezli) a rozsáhlé pozůstatky překážkového systému. V roce 1958 bylo rozhodnuto o využití podzemí tvrze formou vojenského muničního skladiště. Ke zprovoznění tzv. 4. muničního skladu Králíky došlo na konci 50. let minulého století. Název a účel tohoto zařízení se během následujících desetiletí několikrát změnil, tvrz však stále zůstávala vojenským skladem. Armáda Hůrku definitivně opustila až na konci května 2008.
