12/10/2026
12. října 1918 se v Odolene Vodě narodil Karel Mazurek. Po obecné škole vychodil tři třídy měšťanské a následně dvě třídy obchodní školy. Poté pracoval jako knihkupec. V roce 1937 nastoupil prezenční službu a absolvoval poddůstojnickou školu v Chebu a následně v letech 1937 až 1938 prošel pilotním výcvikem v Chebu a Hradci Králové. Není známo, jestli byl demobilizován již po mnichovských událostech ze září 1938 nebo až po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939. Nicméně s rozbitím Československa se nesmířil, a tak 16. června 1939 rodnou vlast opustil ilegálním odchodem do Polska.
Polsko však záhy opustil, když koncem července 1939 odjel jedním z velkých lodních transportů do Francie. Zde se dostal do Paříže, kde vyčkával na vstup do Cizinecké legie, avšak z toho nakonec sešlo kvůli vypuknutí války 1. září 1939. Již druhého dne byl vtělen do výcvikové skupiny a 24. září byl přemístěn na leteckou bázi v Tolouse, kde patrně setrval až do 15. června 1940, kdy přes francouzský přístav Port Vendres odplul do severní Afriky a přes Oran se dostal do Casablancy, odkud odplul v transportu škpt. Emila Bušiny, který se cestou přes Gibraltar dostal až do Velké Británie, kam dorazil 12. července 1940.
Teprve 11. listopadu 1940 byl Karel Mazurek v čs. depu v Cosfordu přijat do RAF VR, avšak nadále setrval v čs. depu (od 20. prosince 1940 ve Wilmslow), než konečně v období od 17. března do 2. července 1941 absolvoval výcvik na britská vícemotorová letadla u jednoty No. 2 SFTS v Brize Norton a 15. července 1941 byl přidělen k 311. peruti, kde jej určili jako prvního pilota – velitele osádky ve složení: P/O Karel Sláma, Sgt Josef Svoboda, Sgt František Šipula a Sgt František Raiskup, pozice druhého pilota se střídala. Po ukončení operačního výcviku osádku převzal zkušený Sgt Jiří Fína, s kterým 15. listopadu 1941 absolvovali prvý operační let, v tomto složení setrvali až do konce února 1942, přičemž nálet na Brest ze 31. ledna absolvovali na vyobrazeném stroji KX-U (Z1098). Následně Sgt Mazurek létal jako druhý pilot převážně se Sgt Františkem Naxerou, a to až do dubna 1942, kdy 311. peruť pro vysoké ztráty ukončila své působení u Bombardovacího velitelství a přesunula se do Severního Irska na přecvičení pro službu Pobřežního velitelství.
Právě v této době byl Sgt Karel Mazurek určen jako velitel osádky ve složení Sgt Štěpán Petrášek, F/Lt Jaromír Foretník, Sgt Ludvík Král, Sgt Karel Mareček a Sgt Václav Kostelecký. Jmenovaní muži tvořili jednu z šesti osádek, které 30. června 1942 zahájily operační činnost 311. perutě u Pobřežního velitelství. V průběhu léta 1942 vykonal Sgt Mazurek řadu hlídkových letů nad Biskajský záliv, za zmínku stojí patrola z 11. září 1942, kdy jeho Wellington KX-U (HD988) utržil 303 zásahů při souboji s dálkovými stíhači Luftwaffe, avšak díky mistrné pilotáži Sgt Mazurka se podařilo nepřítele setřást a zasažený Wellington i s osádkou doslova dotáhnout na domácí základnu v Talbenny. Za tento čin obdržel vyznamenání DFM. Do konce roku 1942 zdárně dokončil svůj operační turnus.
Na počátku roku 1943 absolvoval kurz instruktora létání u No. 10 FIS a následně ve funkci instruktora působil u No. 3 EFTS, a to až do 28. července 1943, kdy byl odeslán do čs. depa ve Wilmslow a 24. října 1943 byl ze svazků RAF propuštěn. Již v listopadu 1942 se oženil s příslušnicí WAAF Joan Jagospinster. Z tohoto manželství postupně vzešly dvě dcery.
Po skočení války se i s mladou rodinou vrátil do osvobozeného Československa, avšak po komunistickém převratu v únoru 1948 si Karel Mazurek rychle uvědomil nastávající pořádky, a tak podruhé a natrvalo opustil rodnou vlast. S rodinou se vrátil do Velké Británie, avšak po čase se manželství rozpadlo. Karel Mazurek se znovu oženil, i z druhého manželství vzešly dvě dcery.
Psal se 13. červenec 1984, když Karel Mazurek vydechnul naposledy. Pochován byl na vojenském hřbitově v Brookwoodu.
Čest jeho památce!
Text zpracoval Tomáš Jurča
