19/05/2026
Dnes si připomínáme tohoto muže.
Mimo jiné se ve 30.letech 20.století podílel jako pobočník generála Krejčího na stavbě opevnění.
„Se zavázanýma očima jsem byl nucen chodit v kruhu, přičemž kolem mne stálo asi šest neznámých členů StB, kteří mě střídavě bili obušky po celém těle. Pak jsem byl nucen poskakovat po špičkách, čímž se napjaly svaly v lýtkách, přes které jsem byl tlučen. Poté jsem si musel kleknout na židli a opřít se rukama o opěradlo. Nohy mi byly pevně přivázány k židli. Nato jsem byl bit obušky do chodidel, a to střídavě podél a napříč. Rány obušky do konce prstů mi strhávaly nehty…
V průběhu tohoto týrání jsem několikrát omdlel a byl jsem poléván studenou vodou. Proto si již dále nepamatuji na postup dalšího mučení. Vím pouze, že jsem dostával rány na různá místa těla, zejména do hlavy a do žaludku. Celé týrání s několika pětiminutovými přestávkami trvalo asi čtyři hodiny.“
Těmito slovy popsal mučení, kterému byl vystaven 4. května 1949 v jedné z kanceláří StB v Bartolomějské ulici plukovník generálního štábu Karel Lukas. Rodák ze severomoravského Brníčka, jenž zde spatřil světlo světa 16. února 1897. Za 1. světové války příslušník čs. legií v Rusku a ve Francii, absolvent elitní Válečné školy v Praze a v letech 1933-1936 pobočník náčelníka Hlavního štábu generála Ludvíka Krejčího. Jako příslušník Ředitelství opevňovacích prací se zásadním způsobem podílel na vybudování našeho pohraničního opevnění.
V letech 1938-1939 zmocněnec Ministerstva národní obrany u autonomní vlády Podkarpatské Rusi v Chustu a účastník bojů s maďarskou armádou na východě republiky v březnu 1939. Poté příslušník odbojové organizace Obrana národa, který musel před hrozícím zatčením gestapem v červenci 1939 uprchnout přes Polsko do Francie. Od ledna 1940 přednosta čs. vojenské kanceláře v Londýně, 1940-1941 náčelník štábu 1. čs. smíšené brigády ve Velké Británii a poté čs. vojenský atašé u polské exilové vlády.
Od června 1942 se Karel Lukas spolu s britskou 10. obrněnou divizí zúčastnil bojů v severní Africe, v nichž byl těžce raně. Po vyléčení se v roce 1943 v řadách 7. britské obrněné divize zúčastnil spojenecké invaze do Itálie. V letech 1944-1947 zastával funkci čs. vojenského atašé v USA, později i s akreditací pro Kanadu.
Ihned poté, co se v únoru 1948 v Československu dostali k moci komunisté, byl Karel Lukas jako důstojník „západnického smýšlení“ vyhozen z armády. Tím však jeho cesta až na samé dno ponížení neskončila. Dne 29. března 1949 byl zatčen příslušníky Státní bezpečnosti a převezen na Pankrác, kde byl držen ve vyšetřovací vazbě.
Ač to dnes může znít neuvěřitelně, nejpravděpodobnější příčinou jeho uvěznění byl jeho majetek, především pak jeho automobil – stříbrošedý sedan značky Packard, jenž si pořídil během svého pobytu v USA, a kterého se chtěl jeden z příslušníků StB zmocnit. Ukraden byl již v den Lukasova zatčení a poté pokračovalo několik týdnů systematické vykrádání plukovníkova bytu. A protože by po svém návratu z vazby mohl plukovník Lukas podat svědectví o tom, že byl okraden, bylo ho zapotřebí jako nepohodlného svědka umlčet navždy.
Proto přišel 4. května 1949 zmiňovaný osudný výslech, který řídil příslušník StB a člen KSČ Theodor Bělecký. Po něm byl těžce ztýraný Karel Lukas, kterému byla způsobena vážná vnitřní zranění, převezen do pankrácké věznice, kde mu nebyla déle než dva týdny (!) poskytnuta sebemenší lékařská pomoc. Teprve v ranních hodinách 19. května 1949 byl přenesen do vězeňské nemocnice, kde krátce poté utrpěným zraněním podlehl.
Právě dnes uplynulo od Karlovy smrti 77 let. Jeho vrazi nebyli nikdy potrestáni…
