30/07/2026
📜 Jak se kdysi mapovalo – část 14. 📜
LETNÍ PŘÍBĚH O KULHAVÉM KACÍŘI
V červencovém díle našeho seriálu po dlouhé době zamíříme do českých luhů a hájů a blíže se podíváme na otázku nejstarší mapy Čech. Řeč ale nebude o již představené mapě z Pavlova (která možná ani není mapou), ani o mapě Vavřince z Březové (která sice mapou je, nicméně šlo o tzv. O-T mapu světa). Dnes se zaměříme na slavnou Klaudyánovu mapu z počátku 16. století!
Abychom byli spravedliví, připomeňme, že území Čech a Moravy se samozřejmě nacházelo v celé řadě starších map Evropy či světa. Stačí si projít předchozí díly našeho pravidelníku. Jednalo se ale o velké přehledové mapy. Naše území bylo někdy ponecháno prázdné, jindy se tu a tam objevilo alespoň jedno či dvě města s popiskou. Nikdy ale nešlo o komplexní zobrazení našeho území, nebo snad dokonce o mapu, podle které by bylo možné v Čechách nebo na Moravě cestovat.
A právě to se na přelomu let 1517 a 1518 změnilo!
Zde by bylo vhodné začít náš příběh od začátku, tedy životem autora oné nejstarší mapy Čech. Jenomže ouha! Kde přesně by ten začátek měl ležet? Dat je v tomto příběhu skutečně málo. Zkusme ho ale přece jen odvyprávět.
Žil byl jeden český učenec jménem mistr Mikuláš. Nevíme, kdy a kde se narodil, ale muselo to být někdy v závěru 15. století. Šlo o velkého vzdělance, vždyť byl také lékařem. Mistr Mikuláš byl výrazný nejen svou inteligencí, ale podle všeho i tělesnou vadou. Pravděpodobně kulhal, přičemž postižení se mu dostalo i do jména – Mikuláš Kulha (případně také Belha). Dotyčný si z toho patrně nic nedělal a – jak bylo zvykem mezi učenci na přelomu středověku a novověku (vzpomínáte ještě na Gerharda Mercatora?) – používal latinský přepis svého jména. Stal se z něj tedy Nicolaus Claudianus, počeštěle pak Mikuláš Klaudián nebo též Klaudyán (právě s „y“ je dnes psán nejčastěji).
O jeho dětství a dospívání nevíme v podstatě nic. Tak nějak tušíme, že od roku 1504 bydlel v Mladé Boleslavi. To je ale na řadu let víceméně všechno. Jisté však je, že Mikuláš Klaudyán byl silně věřícím člověkem. Stal se členem Jednoty bratrské (což v dané době a zeměpisných končinách nebyla zrovna výhra) a výrazně ji podporoval. A nešlo přitom pouze o peníze. Roku 1511 – což je vlastně jeden z prvních „pevných“ letopočtů, které v souvislosti s ním známe – byl Jednotou bratrskou vyslán až do Antverp. Proč? Byl mu svěřen důležitý úkol! Cílem jeho cesty nebyl nikdo jiný než Erasmus Rotterdamský, jeden z největších učenců té doby. Mistr Mikuláš mu vezl náboženský spis Lukáše Pražského, jednoho z nejvýznamnějších představitelů Jednoty. Šlo samozřejmě o to na Erasma zapůsobit tak, aby dílo podpořil. Dopadlo to tak nějak „napůl“. Erasmus měl k Lukáši i jeho dílu respekt, nicméně výslovně jej nepodpořil.
Mistr Mikuláš se ale nenechal odradit a z cesty skutečně vytěžil maximum. Nejpozději v témže roce (s velkou pravděpodobností se tomu tak stalo už dříve) navázal blízký kontakt s tiskárnou pana Hieronyma Höltzela v Norimberku. Toto spojení se stalo pro mladoboleslavskou Jednotu bratrskou klíčové. Od té doby totiž náš kulhavý lékař cestoval sem a tam a v Norimberku zařizoval tisk pojednání a traktátů. Nešlo pouze o duchovní texty. Za zmínku rozhodně stojí rok 1517. Tehdy totiž v Norimberku vyšla kniha s názvem “Knieha lékařská, kteráž slove Herbář aneb zelinář“. Klaudyán její vydání sám financoval a uvádíme ji proto, že se jedná o vůbec nejstarší česky psanou přírodovědnou publikaci!
Tato návštěva roku 1517 pak změnila Mikulášův život navždy. Společně s vydavatelem Höltzelem a řezbářem Andreasem Kaschauerem se totiž pustil do ještě většího projektu – tvorby první mapy Čech! Jak už je v naší kartografické pohádce běžné, o podnětu ke vzniku tzv. Klaudyánovy mapy mnoho nevíme. Jedná se ale o dílo kartografické, stejně jako náboženské a politické. Ještě než se na mapu podíváme blíže, dopovíme si náš příběh o mistru Mikulášovi.
Mapa byla připravena k vydání už na konci roku 1517. Jenomže opět ouha! Od roku 1513 platily v katolickém Norimberku přísné zákony a cenzura vůči kacířství. Klaudyán měl i se svou mapou problém. Hned 4. ledna 1518 byla městskou radou mapa dočasně zabavena a podrobena zkoumání, zdali se v ní nenachází něco „…škodlivého naší víře…“. Byrokracie tehdy zafungovala až nečekaně rychle, takže už 11. ledna byla mapa v nezměněné podobě schválena k tisku. Ale to nebyl konec potíží. Pánům Höltzelovi a Kaschauerovi bylo v rámci následného výslechu na radnici doporučeno, aby kohokoli, kdo u nich zrovna přebývá, vypoklonkovali, ať už jde o křesťana, nebo kacíře. A nedlouho poté, 14. ledna 1518, vydali radní rozhodnutí, že v případě, že by se „…kulhavý pikart…“ kdy vrátil do Norimberku, má být důsledně sledován.
Český kulhavý pikart se opět nenechal znechutit a chopil příležitost za pačesy. Oba jeho norimberští společníci jej sice skutečně zdvořile vyprovodili, nicméně mu pomohli v uskutečnění jeho nového snu a cíle. Mikuláš se rozhodl, že si otevře v Čechách tiskárnu vlastní! Norimberk tak navždy opustil a zpět doma v Mladé Boleslavi se pustil do díla (a řekněme na rovinu, že pánům Höltzelovi a Kaschauerovi možná spadl kámen ze srdce). Vše se mu nakonec vydařilo a již v květnu téhož roku se z lékaře stal tiskař. Nové profesi se ale nevěnoval dlouho. V lednu 1519 tiskárnu prodal. Je k vzteku, že opět příliš nevíme, proč tomu tak bylo. Stejně tak panuje otazník nad jeho dalším krokem. Roku 1521 se z prozatím neznámého důvodu vypravil do Lipska. Cesta se mu stala osudnou, neboť ve městě se nakazil morem, kterému na přelomu let 1521 a 1522 podlehl.
Příběh tak nekončí zrovna šťastně. Na druhou stranu může být velice inspirativní. Mistr Mikuláš Klaudyán totiž, jak vidno, rozhodně nepatřil mezi osoby, které by bylo možné snadno odradit od jejich snů a cílů. To z něj v kombinaci s významem pro českou kartografii, literaturu a historii činí skutečnou osobnost. A proto se k němu v létě ještě vrátíme. Zde jsme totiž už vyčerpali prostor, v srpnu se ale podíváme na onu mapu. Na tu, která českému kulhavému kacíři zajistila nesmrtelnost.
