26/07/2026
Tentokrát sice příspěvek nezavede návštěvníky přímo do Horního Města, ale do jednoho z nejvýznamnějších míst české hornické historie – Jáchymova.
Pracovní povinnosti zavedly některé z nás do podzemí Dolu Svornost, do skutečné Mekky českého hornictví. A přestože důvodem návštěvy byla práce, stačilo sfárat pod zem a člověk si znovu uvědomil, jak úžasný a neopakovatelný svět se skrývá hluboko pod povrchem.
Jáchymovské podzemí je v mnoha ohledech něco, co nemá v České republice obdoby. Vedle starých důlních chodeb, komínů a dobývek, jejichž historie sahá hluboko do minulosti, zde najdeme také díla vzniklá v době těžby uranu v 50. a 60. letech 20. století.
Na jednom místě se tak potkávají staletí hornické práce s jednou z nejsmutnějších kapitol českých dějin. Jáchymovské podzemí totiž není jen svědectvím o staletích těžby a umu horníků. V 50. letech se stalo také místem, kde byli v uranových dolech nuceni pracovat političtí vězni komunistického režimu. Za příběhy chodeb a dobývek se tak skrývají i příběhy lidí, kteří zde trpěli jen proto, že se provinili proti tehdejšímu režimu.
A právě zde se nabízí jedna z krásných spojnic mezi Jáchymovem a Horním Městem. Obě lokality pojí nejen dobývání stříbra a bohatá minulost, ale také jméno muže, který zásadně ovlivnil celý tehdejší montánní svět – Georgius Agricola.
Agricola, vlastním jménem Georg Bauer, působil v Jáchymově v první polovině 16. století jako městský lékař. Právě tam měl možnost zblízka poznat hornictví, hutnictví, geologii i každodenní život horníků. Své poznatky později shrnul ve svém monumentálním dvanáctidílném díle De re Metallica libri, vydaném roku 1556. To se stalo jakousi biblí tehdejšího hornictví a popsané technologické i měřické postupy formovaly dobývání rud napříč Evropou – včetně hornoměstského revíru.
Agricola tak symbolicky propojuje dvě oblasti české montánní historie. Jáchymov – Mekku českého hornictví. A Horní Město – unikátní místo v Moravskoslezském kraji, kde lze tuto historii prožívat nezkresleně přímo v podzemních chodbách.
A aby toho nebylo málo, cestou zpátky jsme se ještě zastavili na bývalém Dole Měděnec. A proč právě tam? Protože tu dodnes stojí těžní věž stejného typu, jaká v minulosti dominovala i jámě Jaromír v Horním Městě. Další drobný, ale krásný detail, který nám připomněl, jak úzce jsou tyto zdánlivě vzdálené hornické regiony propojeny.
