Masaryk. společnost v Hodoníně

15/03/2026

V pátek 6.3.2026 jsme si připomněli 176. narozeniny T.G. Masaryka.

Projev - vzpomínkové shromáždění 6.3.2026 – Hodonín
Mgr. Andrea Baumannová, místopředsedkyně Masarykovy společnosti V Hodoníně

Vážené dámy a pánové, milá mládeži, ctění hosté,
sešli jsme se zde v předvečer 176. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka. Stojíme zde společně na místě, které má obrovský význam pro moderní dějiny tohoto města, a to v době, která je rychlá, proměnlivá a často velmi…velmi zneklidňující.

Přestože se svět od časů Tomáše Garrigue Masaryka proměnil k nepoznání, otázky, které si kladl on, zůstávají i našimi otázkami. Jak obstát jako jednotlivci? Jak obstát jako společnost? A jak obstát jako demokracie? Masaryk nám zanechal tři pilíře, o něž se můžeme opřít: etiku jako základ politiky, humanitu jako měřítko společnosti a pravdu jako veřejné dobro.

Masaryk věřil, že demokracie není jen soubor institucí, ale především způsob života. „Stát jsme my,“ připomínal. Dnes, kdy se veřejný prostor plní nedůvěrou, cynismem a pohodlným přesouváním odpovědnosti na druhé, je jeho apel aktuálnější než kdy dřív. Demokracie se neudrží sama. Potřebuje naši každodenní poctivost, naši ochotu nést důsledky vlastních rozhodnutí a naši statečnost postavit se tomu, co je nesprávné – i když je to nepohodlné. Osobní odpovědnost není staromódní pojem; je to základní kámen svobody…naší svobody. Demokracie se neudrží sama; opírá se o každodenní poctivost každého z nás.

Druhým pilířem je humanita – Masarykova víra, že člověk je mírou všech věcí. V době, kdy se společnost štěpí podle názorů, identit či strachu z jinakosti, je třeba připomenout, že demokracie není vláda stejnosti. Je to prostor, kde se různí lidé učí žít spolu. Jinakost není hrozba, ale příležitost. Humanita začíná tam, kde přestáváme posuzovat a začínáme naslouchat. A právě naslouchání je dnes jedním z nejvzácnějších občanských činů.

Třetím pilířem je pravda. Masaryk věděl, že pravda není samozřejmost, ale úkol. Dnes, kdy se lež šíří rychleji než kdykoli předtím a kdy se fakta stávají otázkou názoru, je obrana pravdy formou občanské statečnosti. Pravda vítězí – ale jen tehdy, když se o ni někdo stará. Když ji chráníme před manipulací, když odmítáme pohodlné polopravdy a když máme odvahu říkat věci tak, jak jsou. Rezignace na pravdu je rezignací na budoucnost. Statečnost dnes neznamená jít do boje, ale postavit se pohodlné lži.

Masaryk nám nezanechal hotové odpovědi, ale kompas. Ukázal, že demokracie je práce – práce na sobě, práce pro druhé a práce pro pravdu. A tato práce je dnes stejně potřebná a možná ještě potřebnější jako kdykoli předtím.

Pokud chceme, aby naše společnost byla pevná, spravedlivá a odolná, musíme začít u sebe. Nebát se. Neuhýbat. Nezapomínat na principy člověčenství. A stát na straně pravdy, i kdyby to nebylo pohodlné.

Čest památce Tomáše Garrigue Masaryka!

Město Hodonín
KVH Slovácko & ČSOL Hodonín
SOKOL - Česká obec sokolská
Junák - český skaut, středisko Přátelství Hodonín, z. s.
Pěvecký sbor Barbastella
Masarykovo muzeum v Hodoníně

11/03/2026

🌿🩶🌿
Smutné zprávy přináší smutek..., ale v případě vzpomínky na PhDr. Vrábela nelze než vzpomínat i s lehkým úsměvem.

Feďo řadu let pořádal pod hlavičkou ČSOL Cykloprejazd, na němž jsme vždy také jako Masaryk. společnost v Hodoníně participovali. Tahle setkání byla vždy veselá, protože se sešli lidé se smyslem pro humor a pro lidské setkávání, ale i vážná, protože celá akce byla zasvěcena historickým vzpomínkám v souvislosti s naší československou historií. A za tím vším byl Feďo...
Čest jeho památce!

Hluboce nás zasáhla zpráva o úmrtí PhDr. Ferdinanda "Fedi" Vrábela, slovenského historika a publicisty, bývalého člena Ústavu politických vied Slovenskej akadémie vied, odborníka na československé dějiny a odboj, a také aktivního člena Československé obce legionářské. Vždy veselý bratr Feďo nás opustil v neděli 8. března 2026 ve věku 77 let.
Čest jeho památce, poděkování za jeho práci, a upřímnou soustrast jeho blízkým.

Ferdinand Vrábel se narodil 4. listopadu 1948 v obci Radzovce, okres Lučenec, na jižním Slovensku. V roce 1967 ukončil Střední všeobecně vzdělávací školu Boženy Slančíkové-Timravy v Lučenci, načež pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě v Praze, kde si vybral obor archivnictví. Od dob svého středoškolského studia se zajímal o historii, zejména o středověk a dějiny husitského a bratřického hnutí v okolí Lučence a o dějiny národního obrození. Později svůj zájem zaměřil na novější dějiny, předně slovenské národní obrození, první světovou válku a československé legie, boje s Maďary z roku 1919, vztahy mezi Slováky a Čechy, a postavení národnostních menšin v první Československé republice. K uvedeným tématům publikoval několik knih a mnoho vědeckých i popularizačních článků v časopisech. K jeho nejvýznamnějším publikacím patří "Sarajevský atentát. Následnícky pár a Slovensko" (2014), "Zápisky legionára - Jozef Honza-Dubnický" (2014), "Slováci v československých légiách" (2018) a "Splnený sen. M. R. Štefánik a vznik Československa" (2018), "M. R. Štefánik očami detí a pre deti" (2018), nebo "Vlastenci a hrdinovia. Slováci v prvom odboji" (2021). O historii československých legií napsal řadu příspěvků do časopisů Vojenská história, Bradlo, Legionářský směr, Historická r***e a Vojnová kronika. V roce 2009 se stal členem Jednoty Československé obce legionářské v Českém Brodě, později také členem Republikového výboru ČsOL. Následující roky organizoval cyklistické přejezdy mezi rodištěm Milana Rastislava Štefánika v Košariské a rodištěm Tomáše Garrigue Masaryka v Hodoníně, kterých se účastnili Češi i Slováci. Tato krásná akce je moderním propojením jedinečných česko-slovenských vztahů, přičemž směry jízd se pravidelně střídají. Ferdinand Vrábel tuto tradici nejen založil, ale také se jízd pravidelně účastnil. Nevynechal také většinu zahraničních poutí Československé obce legionářské, zvláště těch směřujících na Slovensku k připomínce bojů roku 1919. V tomto ohledu bylo zásadní i jeho členství ve správní radě Nadácie Milana Rastislava Štefánika, která se díky jeho přičinění stala hlavním partnerem ČsOL (a následně i Ministerstva obrany České republiky) v aktivitách na území Slovenské republiky. Díky tomu se na Slovensko několikrát vypravil Legiovlak a zahájila se čile běžící rekonstrukce a evidence válečných hrobů. Na mapování vojenských hrobů a pomníků se podílel i coby spolupracovník a člen Spolku pro vojenská pietní místa (vets.cz). Poslední roky byl v důchodu a působil jako nezávislý publicista, účastnil se besed se studenty a širokou veřejností. Byl velice přátelský a skromný. Poslední roky jsme mohli být v kontaktu pouze prostřednictvím dobrého přítele Pavla Šestáka z Nadácie MRŠ, neboť náhlé zdravotní problémy dovedli bratra Feďu do péče bratislavských lékařů. Věřili jsme, že už bude lépe a brzy se znovu sejdeme. O to více nás čerstvá zpráva o jeho odchodu silně zasáhla.

Více na webových stránkách ČsOL, viz www.csol.cz/z-cinnosti-csol/aktualne/zemrel-br-ferdinand-vrabel/

___
Válečné hroby - Ministerstvo obrany ČR | Ministerstvo obrany České republiky | Ministerstvo obrany Slovenskej republiky | Slovenská akadémia vied | Boj o Slovensko 1919 | Vojenský historický ústav Bratislava | Vojenský historický ústav Praha | Vojenský ústřední archiv | Československá obec legionárska Jednota Slovensko | Československá obec legionářská

27/02/2026

T.G.M.: "...i v politice boží mlýny melou pomalu, ale melou jistě. Mluvím-li o mravnosti v politice, myslím především na politickou taktiku a na celou administrativu; právě politická praxe musí být mravná – ovšem i politický program podléhá etice. Politiku, tak jako všecek život jednotlivce i společnosti, nemohu než pojímat sub specie aeternitatis.

Rozumí se: dost slušný a dokonce vznosný politický program napíše kdekdo. Něco jiného je znát administrativu a slušně ji provádět; a zase něco jiného je pochopit, oč v dané době pro stát a národ jde, ukázat v těžkých a osudových chvílích cestu, určit vhodný postup – a vést. V tom smyslu se mluví o politice vyšší a dělá se rozdíl mezi státníkem a politikem nebo politikářem; Palackému, Riegrovi jako nejvyšším politickým autoritám se říkalo: vůdce a otec národa. Takto pojímaná politika je pokus pochopit daný okamžik v toku dějin – takový politik bude znát minulost svého státu a národa, bude rozumět jejich přítomnosti, bude mít na mysli jejich budoucnost.
[...]
Státník moderní musí být kritický, musí být vzdělaný a moudrý.

A nejen moudrý. Politika vyžaduje značné míry fantazie: hroužit se do myslí lidí své doby i do historie, vytušovat směr společenského vývoje a vidět ideál, ke kterému ten vývoj ukazuje – zkrátka něco básnického státníkovi neškodí, ale to je imaginace, ne fantastika nebo utopism.

Politik, má-li vést, potřebuje znalosti lidí – jaképak vedení, když nevidí do lidí? Prosím, nezapomínejme, že vědec a filozof může také dělat chyby, a chyby veliké. Jsou právě politikové a politikové, tak jako jsou učenci a učenci. A opakuju – knihy, vysvědčení nestačí, politik potřebuje životní zkušenosti; nestačí ani chytrost – jako ve všem, i v politice záleží na hodnotě člověka celého."

https://www.kapkacapka.cz/2016/10/politicka-teorie-praxe.html

26/02/2026

23/12/2025

Krásné Vánoce, pokoj, klid všem lidem dobré vůle…
🌲🎄🌲🎄🌲🎁🌲🎄🌲🎄🌲

16/11/2025

T.G.M.: Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat.
[...]
Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností – slovo “parlament” má krásný smysl, jen je učinit tělem!

Řekl jsem, mezi rovnými. Vím, lidé si nejsou rovni; nikde na zemi, v lidech ani v přírodě není rovnosti – je rozmanitost; jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu rovnocenní. Liberté, égalité, fraternité – i Francouzská revoluce přijala de facto přikázání Ježíšovo, přikázání lásky k bližnímu. Zní to jako paradox, ale je to pravda: i francouzští racionalisté byli – teokraté, třebaže Boha měli jen jako Nejvyšší bytost.

Demokratický ideál není jen politický, je i sociální a hospodářský. Komunism odmítám. Bez individualismu, bez nadaných a vynalézavých jedinců, bez schopných vůdců, bez géniů práce pro společnost se nedá rozumně a spravedlivě organizovat. Demokracie po stránce sociální znamená překonání degradující bědnosti; v republice, v demokracii nesmí být možné, aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany – v demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem. Ta přirozená rozmanitost musí být uspořádána dělbou a hierarchií funkcí a práce; není možná organizace lidí bez nadřaděných a podřaděných, ale musí to být právě organizace a ne privilej, ne aristokratické panování, ale vzájemná služba. Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů...

https://www.kapkacapka.cz/2016/07/demokracie.html

29/10/2025

Jisto je, že republika není tak populární jako vánoce; 28. října nejíme všichni totéž posvátné jídlo, a dokonce neplesáme všichni stejným způsobem, nýbrž na deseti různých politických táborech. Vyhýbáme se obřadnosti jako čert kříži, i když by tato obřadnost znamenala oslavu demokracie. Protože nemáme smyslu pro symboliku státu, nemáme smyslu ani pro skutečnost státu; pokud si nepředstavíme stát jako prapor nebo jako krásnou pannu, nepředstavíme si jej vůbec. O státním svátku se nám říká, abychom přemýšleli, a nikoliv abychom smekli nebo abychom se vzali za ruce a tančili.

Nic nesdružuje lidi tak jako symbol; nic je neizoluje tak jako přemýšlení.

Karel Čapek, Demokracie a obřady:http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1925/1925_24_12.pdf

27/10/2025

Republika slaví 107.narozeniny 🇨🇿🇨🇿🇨🇿

27/10/2025

V předvečer státního svátku jsme si připomněli ideály, na nichž vznikla první československá republika.

19/10/2025

T.G.M.: "Ve vídeňském parlamentě mě nejdřív zajímal parlament sám; já si několikrát přeříkal konstituci a jednací řád, ale prosím vás, mezi ústavou a parlamentní praktikou je asi takový rozdíl jako mezi evangeliem a církvemi. Pozoroval jsem a dělal si své myšlenky; vládní tribuna mně připadala jako oltář, my dole jsme měli být věřícími. Brzy jsem kápl na to, že v parlamentě je pěkná knihovna: nevynechával jsem podle možnosti schůzí, a v nich jsem četl politickou literaturu. Já byl tehdy ještě politicky nezralý a nezkušený ažaž; jako řečník jsem měl nějaké úspěchy –
[...]
Po různých přestřelkách jsem se dostal do konfliktu se stranou. To bylo tak: místodržitel Thun, když jsem s ním poprvé mluvil ve sněmovně v Praze, se ke mně nepěkně vyjádřil o Češích; řekl, že Čech buď je hulvát, nebo že líbá ruku. To jeho dictum, o němž jsem ovšem řekl několika lidem, se dostalo na veřejnost a byl z toho zlý povyk; mně v partaji vyčítali, že jsem jim to neohlásil – ve skutečnosti já to řekl také dru Tilšrovi, ale ten na to patrně zapomněl. V souvislosti s tou patálií vyšel v Čase velmi ostrý článek, nepodepsaný, proti doktoru Juliu Grégrovi; Grégr si myslel, že je ode mne, a tož se pustil do mne. Já jsem neříkal nikomu, kdo byl autorem, zachoval jsem redakční tajemství; ani doktor Kramář to nevěděl. Až teď po tak mnohých letech se stalo známým, že článek byl od Kaizla. Ve straně, to se rozumí, bylo zle – vyrovnali to neslaným a nemastným prohlášením, které se mohlo a nemuselo vztahovat proti mně; já jsem šel k voličům, dostal jsem od nich projev důvěry a s tou satisfakcí v kapse jsem dopsal našim poslancům do Vídně, že skládám mandát; snad jsem se měl dřív zeptat svých kolegů z naší skupiny, ale já jsem se často rozhodoval ajncvaj. Kaizl i Kramář ve straně zůstali. Mně se mladočeská politika nelíbila svou dvojakostí: byla v Praze jiná a ve Vídni jiná; doma poslanci bouřili a ve Vídni si je vláda zavazovala maličkostmi. I k Němcům jsem měl jiný poměr – ale hlavně jsem viděl, že jsem v politice ještě slabý."

https://www.kapkacapka.cz/2017/05/politika_30.html