10/07/2026
V Chlumeckých listech č. 7/2026 vyšel další článek o zemědělských strojích z naší sbírky - Mlýnek na čištění obilí
Čištění vymláceného obilí bylo důležitou pracovní operací před jeho uskladněním a dalším zpracováním. Nejstarším způsobem čištění bylo přesívání a vátí. K čištění obilí po vátí, se používala podsívka, která zbavovala semeno prachu, plevele a drobných nečistot. Byl to dřevěný rám dlouhý 1 až 3 m a široký cca 80 cm. Po stranách měl prkenné bočnice a mezi nimi bylo umístěné síto z drátěného pletiva, nebo plechu s proraženými malými otvory. Rám se zavěšoval přímo na mlatu šikmo na sloupek patra, někdy se pod něj stavěl podstavec. Pro zrychlení práce se podsívkou třáslo rukou. V minulosti se podsívky vyskytovaly v každém hospodářství a byly běžnou součástí stodol.
Další hojně používanou pomůckou k prosévání byla ouhrabečnice, velké obdélné síto zhotovené z plochých loubkových pásků, jehož používání je doloženo už od středověku. Pak jakýsi obratný sekerník upravil pohyblivou řídkou ouhrabečnici tak, aby z ní otáčející se větrník odfoukával plevy a první fukar byl na světě!
Celodřevěné stroje na čištění obilí, fukary, zhotovovali místní řemeslníci už v 17. století, ale většího rozšíření doznalo toto nářadí v průběhu první poloviny 19. století. V této době se z fukarů vyvinuly čistící mlýnky, ale až do poloviny 20. století fungovala obě zařízení vedle sebe. V druhé polovině 19. století se na venkově objevují i továrně vyráběné čistící mlýnky, kterým se často říkalo fofr, větrovka nebo pucmašina. Na výrobu tohoto nářadí se specializovaly firmy Exner, Kovářík, Zima, Drexler, Ježek nebo Borrosch. Jednotliví výrobci opatřovali své nářadí patentovanými logy.
V naší sbírce máme dva fukary od neznámých výrobců a dva mlýnky vyrobené firmou Josef Kaub z Domažlic. Ten v roce 1910 odkoupil zavedený závod v Brandýse nad Orlicí od Adolfa Exnera, který neměl pokračovatele. Výrobky si ale i poté udržely Exnerovo jméno díky vysoké prestiži patentu.
Základem konstrukce všech mlýnků je buben s násypkou v horní části. Uvnitř bubnu je větrák s dřevěnými lopatkami. Naše fukary mají čtyři, a mlýnky pět lopatek, které se otáčí díky klice upevněné přímo na hřídeli nebo prostřednictvím převodů. Točivý pohyb se převádí „do rychla“ tím, že hnací ozubené kolo u kliky je větší než hnané u hřídele. U starších typů byl převod řešen pomocí koženého řemene, u mladších ozubenými kolečky nebo řetězem. V naší sbírce máme zastoupena všechna tato řešení. Lopatky vytváří proud vzduchu, do kterého regulovatelnou štěrbinou padá směs zní a nečistot, které se rozdělují podle aerodynamických vlastností. Nejtěžší částice se usazují nejblíže ventilátoru a ty lehčí jsou odváty česnem k zadní straně. Další vylepšení představovala síta, díky nimž se mohlo čištění kombinovat s tříděním podle velikosti. Některé mlýnky měly poslední síto zavěšeno na pružných třmenech pod skříní. Právě provedením sít, se od sebe jednotlivé mlýnky odlišovaly. Zajímavý je náš nejmenší fukárek s rozměry 80 x 70 x 50 cm, který byl snad na čištění koření.
Helena Krátká
