Válečná historie České Třebové

27/04/2026

Jestli budu živ a zdráv budu tam také.

01/01/2026

Jedním z pilotů RAF z druhé světové války, který žil v České Třebové, byl Jaroslav Doktor. Doposud se o něm nevědělo, proto jsem se rozhodl o něm získat nějaké informace a napsat tento článek. Dalo to hodně práce, ale nakonec se to povedlo. Ale bez pomoci Ing. Mirky Petrové, matrikářky Městského úřadu v České Třebové, bych některé informace nikdy nezískal. Proto ji chci veřejně poděkovat.

Pilot RAF Plukovník i. m. Jaroslav Doktor

Jaroslav Doktor se narodil 20. listopadu 1909 v Německém Brodě č. p. 63 (dnes Havlíčkův Brod). Měl staršího bratra Ottu (1908) a starší sestru Blaženu (1906). Matka Antonie, rozená Borovská se narodila 19.1.1883, pocházela z Německého Brodu. Otec Jan se narodil 22.7.1877, pocházel z Prahy Vršovic. Pracoval jako sládek. Od roku 1918 jako podsládek v pivovaru v České Třebové.

V roce 1917 pivovar v České Třebové změnil svého majitele. Koupil ho Karel Lom s manželkou Anastázií. Postupně byla provedena nákladná rekonstrukce a modernizace celého pivovaru. Bylo potřeba získat nové zaměstnance, včetně podsládka. Proto se v roce 1918 rodina Doktorova přestěhovala do České Třebové a Jan Doktor nastoupil do českotřebovského pivovaru Karel Lom & synové, spol. s r. o. jako zkušený podsládek. V té době mu bylo 41 let. Zde společně, nejprve s Karlem Lomem st., později s Karlem Lomem ml., vařil pivo. Rodina bydlela přímo v pivovaru č. p. 620 (ulice Litomyšlská).

Po přestěhování do České Třebové, nastoupil Jaroslav Doktor do třetí třídy chlapecké školy v Habrmanově ulici, kde také dokončil základní vzdělání. Dne 25. července 1925 nastoupil do učebního oboru zámečník u Václava Ignáce Stratílka ve Vysokém Mýtě. Firma vyráběla ruční hasičské stříkačky a ruční pumpy, později také v motorovém provedení. Vyučil se 29. července 1928. Během učení také navštěvoval Pokračovací obchodní školu. Po jejím ukončení odešel pracovat do Prahy, do továrny ČKD (Českomoravská-Kolben-Daněk) a odstěhoval se z České Třebové. Bydlel v okrajové čtvrti Prahy 6 – Liboc, v ulici Přední Kopanina č. p. 82. Dne 30. dubna 1936 se oženil s Marií Rýdlovou, v březnu 1939 se jim narodil syn Jiří a v únoru 1948 dcera Jaroslava.

Dne 28. dubna 1930 narukoval na vojenskou prezenční službu a 1. října 1930 byl převelen do 4. leteckého pluku v Hradci Králové. Zde absolvoval školu pro poddůstojníky. Následně 3. března 1931 zahájil základní pilotní výcvik na Vojenské letecké akademii v Prostějově. Zde měl 18.4.1931 první leteckou nehodu, když letěl jako žák pozorovatel s pilotem četařem Ferdinandem Knolem ve školním dvouplošníku Letov Š-18.9. Pilot nevybral vývrtku a oba se při pádu zranili. Výcvik ukončil 15. července s hodnocením „velmi dobrý“. Mezi 16. červencem a 10. říjnem 1931 absolvoval výcvik na tamní střední pilotní škole. Dne 1. srpna byl povýšen do hodnosti svobodník. Následně byl převelen k 2. průzkumnému roji 1. leteckého pluku „Tomáš Garrigue Masaryk“. Zde měl 29.8.1932 další leteckou nehodu, když letěl se školním dvouplošníkem Aero AP-32.52 jako pilot s pozorovatelem svobodníkem Stýblem. Při letu jim vysadil motor a při nouzovém přistání havarovali. Na místo havárie přiletěl velitel letky a při přistání havaroval také. Havárie proběhly bez zranění.

Velitel letky zpočátku hodnotil Jaroslava Doktora jako velmi dobrého pilota, ale kvůli častým disciplinárním problémům v letech 1931 až 1933 dostal šest trestů a strávil přesně 100 dní ve vojenském vězení. Jeho poslední trest znamenal konec jeho kariéry v československém letectvu. Dne 22. září 1933 byl proto degradován do hodnosti vojín, koncem měsíce byl převelen do záložního letectva a nakonec 6. října byl definitivně vyloučen z řady létajícího personálu. Podle tzv. „reversálního závazku“ byl povinen za poskytnutí pilotního výcviku setrvat v činné službě až do 31. března 1934, čekalo ho proto přemístění k pěchotě. Od 15. října 1933 se novým působištěm vojína pěchoty Jaroslava Doktora stala 2. rota Pěšího pluku 11 „Františka Palackého“ v jihočeském Písku. Do zálohy odešel 1. dubna 1934 a ve stejný den mu byl jeho kmenový útvar změněn na 11. rotu Pěšího pluku 30 ve Vysokém Mýtě. V civilu si našel zaměstnání jako mechanik ve strojírenském průmyslu.

V roce 1935 se opět vrátil k létání a stal se učitelem létání u Masarykovy letecké ligy. V roce 1936 nastoupil k Československým státním aeroliniím (ČSA), nejprve jako mechanik a od roku 1938 létal jako dopravní pilot. V té době měl nalétáno asi 1 120 hodin.

V počátcích nacistické okupace uvažoval Jaroslav Doktor, jak by mohl být jako bývalý voják prospěšný své vlasti. Přesto, že měl rodinu, přešel 13. června 1939 ilegálně hranice do Polska, kde se formovala zahraniční armáda. Jeho příchod je zaznamenán 25. července pod evidenčním číslem 1270 s hodností vojín pěchoty v záloze. Polský přístav Gdyně opustil 17. srpna 1939 na palubě lodi Kastelholm, která ho 21. srpna dovezla do Boulogne-sur-Mer ve Francii. Do Francie byl přepraven po podepsání předběžného pětiletého závazku do francouzské cizinecké legie s dodatkem, že v případě vypuknutí války bude uvolněn pro potřeby československé armády. Poté v Paříži vyčkával na vstup do cizinecké legie. Francie vstoupila do války 3. září a následně byl přemístěn k letectvu. Do bojů ale nezasáhl. Dne 19. června 1940 vyplul z přístavu Bordeaux na holandské lodi Karanan a o dva dny později přistál v anglickém Falmouthu.

Dne 24. srpna byl povýšen do hodnosti Sergeant (Sgt) a v novém zařazení bombardovací pilot byl přemístěn k 11. Operational Training Unit na letišti Bassingbourn. Zde ho čekalo přeškolení na dvoumotorové bombardéry Vickers Wellington. Dne 13. října 1940 byl převelen na leteckou základnu RAF Honington, kde byla umístěna 311. československá peruť RAF. Během následujících tří a půl měsíce absolvoval výcvik na letounech Avro Anson a Vickers Wellington v Honingtonu a od 16. ledna 1941 na nedalekém letišti East Wretham.

V sobotu 15. února 1941 seržant Doktor během dne testoval Wellington KX-L R-1015 a později večer v 18:34 se jeho posádka, vedená britským S/Ldr Percym Charlesem Pickardem DFC, vydala na svůj první operační let – nálet na francouzský přístav Boulogne-sur-Mer. Jaroslav Doktor letěl jako druhý pilot. Druhý nálet 23. února, během kterého seržant Doktor letěl jako kapitán, dovedl posádku ke stejnému cíli. Při dalších náletech útočila posádka Jaroslava Doktora také na cíle v Německu.

Pro Českou Třebovou je černým dnem historie 17. duben 1941. Tento den po půl deváté večer začalo po perimetru wrethamského letiště rolovat sedm Wellingtonů 311. perutě RAF. Pětice prvních strojů směřovala k Berlínu, kam té noci letělo celkem 118 bombardérů RAF z různých základen. Letadla startovala ve dvouminutových intervalech. Poslední dva bombardéry měly za úkol bombardovat průmyslové komplexy v Kolíně nad Rýnem. Kapitány těchto dvou bombardérů byli Sgt. Jaroslav Doktor s Wellingtonem KX-L R-1015 a Sgt. František Kráčmer s Wellingtonem KX-J R-1599. Sgt. Jaroslav Doktor odlétal ve 20:54 hod. František Kráčmer odlétal ve 20.57 hod. jako poslední. Nad Schouwen Duivelandem přeletěli holandské pobřeží a pokračovali ve směru Breda, Tilburq a Eindhoven nad nejjižněji položenou nizozemskou provincii Limburg, ležící při hranici s Německem u samého vstupu do Rýnské pánve. Bombardování proběhlo dobře, vcelku bez problémů. Jakmile však letouny opustily cílový prostor, byly zaměřeny světlomety a napadeny jedním z nejlepších německých nočních stíhačů nočního komanda I/NJG1 kapitánem Wernerem Streibem na dvoumotorovém Messerschmittu Bf 110D D1/U1, který startoval ze základny ve Venlo. Potom už se ozývalo pouze zoufalé volání, že jsou napadeni stíhačem. Po zhruba 100 mil dlouhém boji dopadá hořící vrak bombardéru Jaroslava Kráčmera i s šestičlennou posádkou na zem u silnice tři kilometry od Kelpenu v Holandsku. Němec ale za své vítězství těžce zaplatil. Během boje zahynul jeho střelec i navigátor. Stroj byl také zasažen a krátce na to se u Baexem v Holandsku zřítil. Přežil pouze pilot Werner Streib, který se zraněn zachránil na padáku. Při denních letech Messerschmittů byla posádka dvojčlenná – pilot a střelec. Při nočních letech potřebovali navíc operátora radaru. K sestřelení došlo podle údajů Wernera Streiba ve 23.39 hod. (podle českých zdrojů ve 22.40 hod.) nedaleko Grathem. V bombardéru zahynuli dva Českotřebovští piloti František Kráčmer a František Sixta, jako druhý pilot.

Po dopadu Kráčmerova Wellingtonu na zem se zaměřily světlomety a protiletecká palba na bombardér Jaroslava Doktora a začala další bitva o záchranu životů. Začala divoká honička za ohromného řevu motorů. Pro posádku Jaroslava Doktora naštěstí dopadla dobře. Letadlo bylo poškozeno, ale posádka se v pořádku vrátila na základnu.

Jaroslav Doktor po válce o náletu na průmyslové komplexy v Kolíně nad Rýnem napsal:
„Z Kráčmerova Wellingtonu začal šlehat oheň, pravděpodobně byly zasaženy palivové nádrže, a za chvíli byl letoun v jednom plameni. Uviděli jsme rozevřít se jeden, pak druhý a třetí padák. Měli jsme radost, že alespoň ti se z toho děsného pekla dostali. Wellington se zřítil k zemi jako hořící pochodeň, neustále držen světlomety. Ve výši asi 1 000 m se rozlomil na dvě hořící části a při dopadu nastala exploze...“ Ve skutečnosti se z posádky nikdo nezachránil, všichni uhořeli.

Dne 26. dubna 1941 dostala posádka Jaroslava Doktora zpět opravený bombardér Wellington KX-L R-1015, který byl po ostřelování ze 17. dubna na opravě. Bohužel technici při opravě neobjevili všechny závady. Ten den posádka dostala za úkol bombardovat Hamburk. Cestou zpět se ale objevil problém s navigací, kvůli poruše rádiového zařízení. Protože bloudili, začalo Wellingtonu docházet palivo. Seržant Doktor proto ve 03:59 hod. nouzově přistál se zasunutým podvozkem přibližně 3,5 km severozápadně od vesnice Wetherby v Yorkshiru. Během přistání se letadlo převrátilo na nos a došlo k poškození trupu pod přední věží, což mělo za následek demontáž Wellingtonu a jeho další odvoz k opravě. Kromě naraženého kolena druhého pilota seržanta Miroslava Styblíka ostatní členové posádky vyvázli bez zranění.
Za své služby byl seržant Doktor 16. dubna vyznamenán československou medailí Za chrabrost a 25. dubna svým prvním československým Válečným křížem 1939. K 20. červnu vykonal dvacet tři misí.

Ráno 24. června se seržant Doktor zranil při autonehodě ve vesnici Croxton v Norfolku. Utrpěl tržné rány v obličeji, měl zlomený nos a bylo podezření na otřes mozku. Po pobytu v nemocnici následovala pracovní neschopnost a mezi tím mu byl 5. července udělen druhý Válečný kříž 1939. S platností od 1. září byl povýšen do hodnosti leteckého seržanta (F/Sgt). F/Sgt Jaroslav Doktor se vrátil do operační služby 27. listopadu 1941, kdy bombardoval Düsseldorf pilotováním Wellingtonu Mk.IC W5711 „KX-H“ jako druhý pilot posádky P/O Josefa Nejezchleby. Od 22. února 1942 se opět ujal kapitánského křesla a cílem jeho posledního náletu, 10. dubna 1942, byl německý Essen.

V rámci pooperačního odpočinku se F/Sgt Jaroslav Doktor od 7. května 1942 zapojil do výcviku nových osádek u 1429 Czech Operational Training Flight. Instruktorskou činnost ale vykonával opět v hodnosti Sgt, neboť 25. května byl degradován za nepovolené nízké létání dne 25. března.

Od 14. září nastoupil jako zalétávací pilot k 51. Maintenance Unit na letišti Lichfield a do 1. dubna 1943 u jednotky vykonal 252 zkušebních letů a 20 přeletů. Během své služby v Lichfieldu neměl Jaroslav Doktor jako pilot jedinou nehodu. To svědčí o jeho pilotních kvalitách. Nicméně 5. října 1942 letěl jako pasažér v letounu Beaufighter Mk.VI EL457 pilotovaném polským pilotem F/O Władysławem Radwańským, který při přistání ze zkušebního letu havaroval. Pilot vyvázl bez zranění, seržant Doktor utrpěl zranění obou kolen.

Dne 21. srpna 1943 byl převelen k 1. Aircraft Delivery Flight na základně RAF Croydon. Mezitím, s účinností od 1. května 1943, byl povýšen do hodnosti pilotního důstojníka (P/O) a jeho služební číslo bylo změněno na 149786. První úkol u 1. americké letecké pěchoty dostal 14. září. Měl letět s Mustangem Mk.I AG356 patřícím 239. peruti z Hornchurchu k 430. peruti na Gatwick. Krátce po vzletu asi v 16:45 hod. havaroval nedaleko letiště Dover's Farm poblíž Rainhamu v Essexu. Podařilo se mu dostat z kokpitu dříve, než letadlo zachvátily plameny, a se zraněnými lokty a koleny byl převezen do nemocnice Rush Green Hospital v Romfordu v Essexu. Z nemocnice se vrátil teprve v polovině února 1944, to už měl hodnost Flying Officer (F/O). Následně 29. února byl převelen na základnu Bramcote, aby se přeškolil na službu u Velitelství dopravního letectva RAF. Po přeškolení byl 6. června 1944 s osádkou převelen k 511. letce na letišti Lyneham.

Od 19. září 1945 byl převelen do československého depa v Cosfordu s poznámkou, že je nemocný a čeká na repatriaci. Zahájil léčbu zranění, která utrpěl během války. Do Prahy dorazil 16. listopadu 1945 v 15:50 na palubě letounu 311. perutě Liberator GR Mk.VI EW295 „PP-E“ pod velením F/O Arnošta Jedounka. Po návratu do vlasti byl poručík Jaroslav Doctor převelen k 1. záložnímu leteckému pluku se základnou v Praze-Kbelích.
Dne 31. ledna 1946 byl demobilizován a znovu nastoupil k ČSA jako obchodní pilot. Dne 6. března mu byla udělena československá medaile Za zásluhy I. stupně. Ještě před koncem roku 1946 získal další ocenění za svou válečnou službu – 5. října mu byl udělen třetí a čtvrtý válečný kříž 1939.

V únoru roku 1948 se mu narodila dcera Jaroslava, ale jinak mu „vítězný únor“ (komunistické převzetí moci v Československu) nevěstil nic dobrého. Zlom nastal 11. července 1948, kdy byl po návratu z Londýna „uzemněn“. Létání mu bylo dovoleno pouze na vnitrostátních linkách a pouze s ozbrojeným příslušníkem Sboru národní bezpečnosti na palubě. Definitivní „uzemnění“ přišlo 28. dubna 1949 po jeho návratu z Košic. Dne 30. září 1949 byl propuštěn z ČSA. Dne 9. prosince 1949 ho Ministerstvo národní obrany informovalo o jeho degradaci na hodnost vojína v záloze.
Jako bývalý pilot RAF měl problém najít práci. Teprve 30. května 1950 nastoupil do městského podniku Československé automobilové opravny v Praze, kde nejprve umýval motory a později pracoval jako soustružník. V dubnu 1958 se mu podařilo v tomto podniku získat nové zaměstnání jako úředník v oddělení bezpečnosti práce, odkud 1. dubna 1966 odešel do důchodu.

Dne 15. listopadu 1963 podal Ministerstvu národní obrany žádost o rehabilitaci. Žádosti bylo vyhoveno, byla mu obnovena předchozí hodnost a byl povýšen do hodnosti major ve výslužbě.

V roce 1968 se podílel jako konzultant na natáčení filmu „Nebeští jezdci“. V jedné ze scén ztvárnil důstojníka RAF kráčejícího v pohřebním průvodu.

Jaroslav Doktor za svojí karieru nalétal přes 4 562 hodin v kokpitech více než padesáti pěti různých typů letadel. Zemřel 13. srpna 1986 v Praze. Pohřben je v kolumbáriu Břevnovského hřbitova v Praze 6, v ulici U Vojtěšky.

V rámci politické a morální rehabilitace byl 17. června 1991 in memoriam povýšen do hodnosti plukovník. Mezi britská vyznamenání, která obdržel, patřila Hvězda letectva za roky 1939–1945, Hvězda leteckých posádky Evropy se sponou pro Francii a Německo, Válečná medaile a Medaile za obranu. Na jaře roku 2015 jeho rodina obdržela za jeho Hvězdu z let 1939–1945 sponu velení bombardérů.

Po dobu své vojenskou služby obdržel následující vyznamenání:
4 x Československý válečný kříž 1939
2 x Československá medaile „Za chrabrost před nepřítelem"
1 x Československá medaile „ Za zásluhy I. stupně"
1 x Československá medaile „Za zásluhy II. stupně"
1 x Československá vojenská pamětní medaile
1939 – 1945 Star
Atlantic Star
Air Crew Europe Star
Africa Star
France and Germany Star
Defence Medal
War Medal

S využitím informací dcery plk. Jaroslava Doktora, paní Jaroslavy Rozumové

Vladimír Hampl ml. Facebook – Válečná historie České Třebové

28/11/2025

https://www.facebook.com/photo?fbid=1168475065395179&set=a.393208026255224

Ostatky válečného hrdiny Bohumíra Kobylky se po 80 letech vrátily do Starého Města na Uherskohradišťsku. Byl členem paraskupiny Iridium. Tu v roce 1943 vyslala exilová vláda do protektorátu. Seskok se ale nepovedl protože letadlo bylo nad Mnichovem sestřeleno.

Vrácení ostatků trvalo několik let kvůli složité identifikaci těl ze společného hrobu všech členů výsadku. Z devíti válečných hrdinů byly ostatky Bohumíra Kobylky posledními, které příbuzní pohřbili.

12/09/2025

Dne 12. září 2025 proběhl v památníku v Praze na Vítkově pietní akt věnovaný exhumaci a repatriaci ostatků válečných hrdinů z Mnichova a polských Hlubčic.

Ministryně obrany Jana Černochová při této příležitosti vyznamenala in memoriam 10 československých hrdinů, kteří zemřeli v různých obdobích 2. světové války. Jde o výsadkáře, odbojáře i příslušníky Stráže obrany státu. Padli v boji proti nacismu, ale nikdy se jim nedostalo důstojného uložení ani ocenění. Ostatky devíti z nich se vrátily z Německa a Polska do České republiky po více než 80 letech. Mezi nimi byl také českotřebovský parašutista skupiny Iridium Bohumír Kobylka.

Zdroje informací:
https://valecnehroby.mo.gov.cz/
https://mocr.mo.gov.cz/

Vladimír Hampl ml.

29/08/2025

24/08/2025

Českotřebovský parašutista skupiny Iridium Bohumír Kobylka se vrátil do své vlasti. Bude pohřben ve svém rodném městě Česká Třebová?

Dne 22. srpna 2025 se po dlouhém jednání vrátili do České republiky ostatky devíti hrdinů druhé světové války. Jde o členy paraskupin SOE Iridium a Bronse, domácího odbojáře Josefa Doskočila, a také dva zavražděné příslušníky Stráže obrany státu (SOS), kteří byli zavlečeni do polských (tehdy německých) Hlubčic. Dopraveni byli vojenským letadlem Airbus A-319 CJ na vojenské letiště ve Kbelích. Všichni budou 12. září na Vítkově oficiálně přivítáni ve vlasti za přítomnosti ústavních činitelů, rodin, měst a obcí a budou oceněni in memoriam Křížem obrany státu ministra obrany ČR.
Šest členů paraskupiny SOE Iridium a Bronse zahynulo poté, co byl jejich letoun 14. března 1943 v blízkosti Mnichova sestřelen. Operaci Iridium tvořili nadporučík Miroslav Špot, nadporučík Miroslav Křičenský, rotmistr Vladislav Soukup a radista desátník Bohumír Kobylka. Jejich úkolem bylo organizovat odboj a provádět zpravodajskou činnost. Informace měli předávat prostřednictvím radiostanice Anna do Londýna. Podrobnosti najdete na Facebooku – Válečná historie České Třebové, nebo v knize Zemřeli, abychom žili – Váleční hrdinové a oběti válek na Českotřebovsku.
Exhumace v Německu proběhly již v polovině roku 2024, posléze se vyhledávaly rodiny a domlouvaly jednotlivé pohřby. O mnichovskou exhumaci se významně zasloužil prezident republiky Petr Pavel domluvou s bavorským premiérem.
Rakve byly celou cestu zpět do ČR zahaleny do státní vlajky a doprovázeny čestnou stráží AČR. Po přistání byly naloženy a odvezeny do depozitáře Vojenského historického ústavu. Poté budou v pátek 12. září převezeny na Vítkov ke slavnostnímu ceremoniálu. Ostatky pak budou postupně předávány k pohřbení rodinám či městům a obcím.

Zdroj informací - https://valecnehroby.mo.gov.cz/

V. Hampl ml.

18/08/2025

Česká Třebová má sedmého pilota RAF z druhé světové války. Je jim major v záloze Jaroslav Doktor ze 311. československé bombardovací perutě.

Dne 17. srpna 2025 vyšel v Lidových novinách článek „Z pilota soustružníkem. Jaroslav Doktor válku přežil, když několikrát hleděl smrti do tváře“. Autorem je Milan Votava, který čerpal z materiálů Vojenského historického ústavu v Praze.

Článek začíná popisem situace bombardování 17. dubna 1941, během kterého zahynuli dva českotřebovští piloti RAF František Kráčmer a František Sixta. Podrobnosti najdete na Facebooku – Válečná historie České Třebové.

V článku se také dočteme, že Jaroslav Doktor se narodil 20. listopadu 1909 v Německém Brodě (nyní Havlíčkův Brod), ale později se rodina přestěhovala do České Třebové, kde docházel na měšťanku. Po jejím dokončení se vyučil zámečníkem ve Vysokém Mýtě.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/jaroslav-doktor-britske-kralovske-letectvo-pilot-bombardovani-major-zaloha-soustruznik.A250817_081540_ln-orientace_lsva

Věděl někdo o této informaci? Nebo to je nové?

V. Hampl ml.

16/07/2025

Dne 21. července si připomínáme výročí od úmrtí Františka Kalaše, který v roce 1947 padl za vlast v boji s banderovci.

František Kalaš se narodil 27. listopadu 1924 v České Třebové, v Havlíčkově ulici čp. 550, rodičům Františku a Anežce rozené Šoubové. Měl dvě sestry, starší Růženu a mladší Jarmilu. Vyučil se truhlářem, ale pracoval jako nákladní průvodčí na dráze. V září roku 1945 byl povolán na prezenční službu do Českých Budějovic k útvaru číslo 4501. Během služby byl poslán na vojenská studia do Pardubic. Po ukončení studií byl převelen na Slovensko do Spišské Nové Vsi, kde sloužil v průzkumném oddílu Sokol, v rotě Liška, který bojoval s oddíly banderovců. Odjel v noci z 21. na 22. června 1947.

Banderovci se říkalo Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), která vznikla ve 20. letech 20. století za účelem vzniku samostatné Ukrajiny nezávislé na SSSR i Polsku. Do čela této organizace byl v roce 1940 zvolen Stepan Bandera. Vojáci měli výcvik srovnatelný s výcvikem německých vojáků Waffen - SS. Byla to revoluční armáda s posláním, kterým byl boj proti okupujícím vojskům (německým, sovětským nebo polským). Ukrajinští nacionalisté chápali i sovětskou armádu jako okupační a nepovažovali její postup jako své osvobození, ale jen jako nepříjemný pád do područí další velmoci. Během bojů o samostatnost Ukrajiny banderovci povraždili desítky tisíc Němců, Rusů, Poláků, Židů a ukrajinských komunistů, včetně žen a dětí. Běžné bylo i jejich kruté mučení. Násilí bylo uplatňováno i vůči volyňským Čechům, kteří byli na Ukrajině jednou z národnostních menšin. Protože se po válce Sovětský svaz snažil banderovce zlikvidovat, nezbylo jim nic jiného než se přes Československo dostat do americké okupační zóny, kde by byli v bezpečí.
V pondělí 21. července 1947 byla rota Liška o počtu asi 30 vojáků vyslaná na průzkum, propátrat lesy jihovýchodně od Spišské Nové Vsi, protože tam byli zjištěni banderovci z oddílu Burlaka. Asi ve 20 hodin došlo u vesnice Smolnícka Huta vzdálené asi 27 km od Spišské Nové Vsi ke střetu. Nastal krátký boj, během kterého naši vojáci museli ustoupit před mnohem zdatnějším protivníkem. Po ústupu zjistili, že jim chybí vojín Fanda Kalaš. Jeden z vojáků hlásil, že viděl, jak někdo asi 6 m od něho padl. Všichni si mysleli, že je raněn, proto se rozvinuli do rojnice a ve 21.30 hod. šli pro něho. Ale Banderovci dostali posily a vojáci museli znovu ustupovat. K Fandovi se nedostali. Až za tmy dostali posily vojáci a okamžitě se přemístili na místo boje. Dorazili tam až někdy v jednu hodinu v noci. Hledali ho pomoci kapesních svítilen, ale marně. Proto museli čekat, až se rozední. Po rozednění ho okamžitě našli. Přivolaný lékař zjistil, že smrt nastala okamžitě. Nalezen byl bez známek mučení. Tyto poslední okamžiky jeho života popsal v dopise rodičům jeho kamarád z roty Adolf Kutiš. Všichni kamarádi z jeho roty se složili na finanční příspěvek na pohřeb, aby tím uctili jeho památku. Vybranou částku poslali jeho otci.

Rotu Liška vedl do těchto bojů štábní kapitán pěchoty Vladimír Mráz, velitel průzkumného oddílu Sokol, který za velení a účast v těchto bojích získal 13. září 1947 od velitelství praporu Orel medaili Za chrabrost. Spolu s ním bylo vyznamenáno dalších pět svobodníků a vojínů včetně vojína Františka Kalaše, který v těchto bojích jako jediný padl. Účast oddílu Sokol v těchto bojích potvrzuje záznam válečného deníku vojenské skupiny Teplice z 20. července 1947, podle něhož se měl tento oddíl přesunout do prostoru Smolnícka Huta s úkolem pronásledovat bandu banderovců. V následujících dnech jsou v deníku mezery a zpráva o samotné srážce chybí.
Pohřeb s vojenskými poctami se konal 26. července 1947 v 16 hod. na českotřebovském hřbitově. Zádušní mše svatá byla sloužena v pondělí 28. července 1947 o 7. hodině ranní v děkanském chrámu Páně sv. Jakuba v České Třebové. Jako účastník národního boje za osvobození obdržel František Kalaš 7. října 1947 od ministra obrany Ludvíka Svobody Čs. válečný kříž 1939 in memoriam.

Pro únik z obklíčení volil Burlak často prověřenou taktiku postupujících tří klínů, které následovaly za sebou. První klín proniknul do vzdálenosti zhruba padesáti metrů od obkličujících jednotek při soustředěné palbě v jednom směru a poté se za krytí střelbou vrhnul vpřed, čímž se snažil vyvolat paniku a chaos v řadách protivníka, aby i zbylé dva klíny mohly úspěšně uniknout. Těmto postupům se Burlak naučil v bojích proti přesile už v Polsku. Tato taktika byla velmi účinná a rozhodně ovlivnila celkovou dobu, kdy Burlak a jeho sotňa (oddíl) dokázali unikat v boji s Československou armádou a dalším bezpečnostním aparátem. Naši vojáci vzpomínali na nerovný boj s daleko zdatnějším nepřítelem, v němž umírali.
Jejich přechody přes naše území byly zaznamenány ještě do poloviny roku 1948, ale už se jednalo o ojedinělé akce. Několika menším skupinám a jednotlivcům se podařilo dostat v letech 1947–1948 do okupační zóny USA. Někteří banderovští prominenti získali za pomoci řeckokatolických kněží falešné křestní či oddací listy, kterými získali novou totožnost. Mnoho banderovců splynulo s přesídlenci, kteří se v poválečných letech usazovali v českém pohraničí. V tomto období se již OUN dostala do bezvýznamné úlohy a de facto zanikla.
V bojích s banderovci zemřelo 49 československých vojáků a příslušníků bezpečnostních složek SNB. Je důležité si uvědomit, že v bojích s banderovci byla naposledy v dějinách Československa využita armáda jako ochránce československé suverenity a ochránce republiky. Tito vojáci padli za svou vlast ve své vlastní zemi.