21/04/2026
Ukázky z muzejních sbírek 48
Nové poznatky k počátkům Kulturního domu v Čelákovicích.
Nová zjištění o původu dřevěných konstrukcí pro výstavbu sálu Kulturního domu a přiléhajících objektů Národní školy Čelákovicích v letech 1949–1950.
Mezi dosud žijícími místními pamětníky se zájmem o historii Kulturního domu, kteří byli na přelomu 40. a 50. let 20. století dětmi, je všeobecně známo, že nosná konstrukce jeho sálu, skrytá pod úpravami stávajícího interiéru, je z dřevěných trámů. Původ konstrukce byl dlouho neznámý. Nejen pamětníkům stačila informace obsažená v knize Františka Šidvice s názvem Pod rudým praporem z roku 1966, ve které autor uvedl, že byl získán materiál ze starých vojenských baráků (lágrů) a bouraček v pohraničí. Brigády ochotných pracovníků jej na místě vybíraly a nakládaly na železniční vozy. Z tohoto materiálu byl potom ve městě postaven kulturní dům a šest školních učeben”. Zvídavým lidem to ale nestačilo, což vedlo k mnohým dohadům. Vyprávělo se, že konstrukce v areálu Kulturního domu zčásti nebo zcela pochází z vojenských prostorů Mimoň či Ralsko. Z bývalých lágrů se hovořilo o pobočkách koncentračního tábora Gross-Rosen na severu Čech.
Trochu světla do informačního šera vnesla spolupráce Severočeského muzea v Liberci s obcí Rychnov nad Nisou při výzkumu tamního koncentračního a pracovního tábora nazývaného Němci AL Raichenau, na jehož základě vznikla v Městském muzeu v Rychnově u Jablonce nad Nisou expozice o táboře. Rychnovští pamětníci při diskusích o minulosti tábora, které probíhaly při výzkumu v období po roce 2011, uvedli, že některé táborové baráky byly po válce rozebrány a převezeny do Čelákovic, čímž nepřímo potvrdili text Františka Šidvice. Stále se ale hovořilo pouze o barácích, nikoliv o konstrukci sálu pro Kulturní dům.
Městské muzeum v Čelákovicích mimo to ověřilo, že konstrukce v Rychnově rozebírali pracovníci čelákovického stavitele Josefa Pýchy. V nedávné době se muzeu podařilo vypátrat upřesňující informace o postupu přípravy a výstavby nosné konstrukce místního Kulturního domu s využitím zápisů z plenárních a pracovních schůzí čelákovického MNV v období let 1949 a 1950 (v období let 1948–1959 nebyla soustavně vedena městská kronika). Ponechme stranou otázku, proč František Šidvic (1900–1971), který žil v Čelákovicích od roku 1947 a později vedl městskou kroniku, neuvedl přesnější informace. Nastiňme nová zjištění Městského muzea.
Zápis z 5. pracovního plenárního zasedání a 3. veřejné schůze rady MNV, která se uskutečnila 19. 4. 1950 obsahuje mimo jiné přehled prací vykonaných v roce 1949 v souvislosti s výstavbou čelákovického kulturního domu, a to včetně informace, že dřevěná nosná konstrukce sálu čelákovického Kulturního domu pochází z přednáškového sálu rozebraného v roce 1949 v nedalekých Luštěnicích na Mladoboleslavsku, které se staly po vzniku ČSR součástí vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá (příloha). Termín předání objektu Kulturního domu k užívání se s naprostou jistotou zjistit nepodařilo. Lze jej ale odvodit z toho, že předpokládané datum 28. říjen 1950, které je zmíněno v zápisu z pracovní schůze MNV ze dne 15. 9. 1950, bylo dodrženo. Manifestační schůze k oslavě únorového vítězství pracujícího lidu v roce 1948 se totiž v Čelákovicích uskutečnila 22. února 1951 již v sále Kulturního domu.
Z přízemních dřevěných baráků, z nichž některé byly v roce 1949 použity k výstavbě Národní školy, byl nejméně jeden identifikován výzkumem koncentračního tábora v Rychnově nad Nisou. Dalších až šest bylo dovezeno z Luštěnic.
I. Vaňousek
👉 Buďte s námi v obraze a sledujte nás ať vám nic neunikne 😜
