Muzeum Broumovska

01/10/2026

Děkujeme všem za odpovědi, skutečně se jedná o budovu dnešní Základní umělecké školy, dokonce i dveře zůstaly po osmdesáti letech stále stejné.

29/09/2026

Opět máme otázku, tentokrát spíše pro pamětníky:
❓ Vzpomněl by někdo, kde v Broumově se nacházela tato škola? Fotografie byly pořízeny v letech 1947 - 1950.

29/09/2026

Muzeum je otevřené už jenom do 4. října! 📆
Máte tak před sebou poslední možnost zhlédnout výstavu (bez)CENNÍ SVĚDKOVÉ.
Tedy... ne tak úplně poslední, výstavu i stálou expozici ještě krátce otevřeme v listopadu 🍁 pro účastníky Broumovských diskuzí, pak se už ale předměty definitivně vrátí do depozitářů.
Pro školní skupiny výstavu po předchozí domluvě rádi zpřístupníme až do konce října. 🏫

14/09/2026

Vinárna a ovocná školka ve Studené Vodě na pohlednici odeslané 1. srpna 1945.

04/09/2026

Co dokáže prozradit pruská pěchotní p***a (na fotkách v popředí)? A co si tak asi myslí o naší výstavě?

"Jeden tady ze všech sil bojuje proti Rakousku a oni ho o sto šedesát let později klidně strčí do jedné vitríny s rakouskými p***ami! Tomu se říká ironie dějin.
Já jsem totiž pruská pěchotní jehlová p***a vzor 1841. Vyrobila mne zbrojovka Nikolause Dreyseho v Sömmerdě roku 1854, armáda mě ale převzala až po osmi letech. Sloužila jsem ve 4. setnině 4. Magdeburského polního pluku a během prusko-rakouské války roku 1866 jsem se zúčastnila těžkých bojů ve Svíbském lese v bitvě u Hradce Králové."

31/08/2026

29/08/2026

Dnes se vám představí další exponát z výstavy (bez)CENNÍ SVĚDKOVÉ, a to batoh s velice zajímavým příběhem:

"Vypadám jako obyčejný starý batoh, ale mám za sebou zajímavý příběh. Po skončení 2. světové války se mnou jistý Rosinski nedobrovolně opouštěl Broumov. Na připojený lísteček pak dodatečně stručně připsal: „Z Broumova na ručním vozíku až do Jüterbogu a poté skrz mnoho stanic do Detmoldu.“
Vyplývá z toho, že druhou část cesty do západní spojenecké zóny okupovaného Německa absolvoval vlakem. Pokud ale první část cesty absolvoval s naloženým vozíkem skutečně pěšky, pak musel urazit nejméně takových 330 kilometrů! Byla tato jeho cesta výsledkem nedobrovolného poválečného odsunu Němců, nebo prchal v obavách individuálně? I neznalý člověk vytuší, že příjmení dotyčného nepatřilo zrovna mezi regionálně obvyklá. Na batohu je příjmení uvedeno dvakrát s touž adresou: Gartenstraße (č.p.)114, což je dnešní Sadová, ovšem jednou se jmennou iniciálou „A.“ a podruhé s iniciálou „H.“ Batoh byl tedy zjevně zděděný po příbuzném, ovšem zdědil ho a Broumov s ním opouštěl „A.“ nebo „H.“? Odpověď se s nejvyšší pravděpodobností podařilo vypátrat: Výskyt příjmení Rosinsky nalézáme v někdejším pruském Slezsku – šlo zjevně původem o polský rod dlouhodoběji již naturalizovaný v německém prostředí. Na Broumovsku toto příjmení neregistrujeme, až na jeden případ – Adalberta Rosinskiho, který byl od 1. 7. 1939 do 8. 5. 1945 (tedy v období, kdy byl Broumov součástí nacisty vytvořené Říšké župy Sudety) okresním vrchním inspektorem přes personální otázky na úřadu broumovské okresní správy. Čili jak se v politickém žargonu říkává „vysoce postavené zvíře“. A na vysoké posty byli tehdy často dosazováni nikoli místní („sudetští“), ale právě říšští občané, takže jím dost dobře mohl být i Adalbert Rosinski. A ten si počátkem května 1945 mohl být velmi dobře vědom, že nejlepší pro něj bude sbalit si ruksak, naložit ho spolu s dalším na vozík a co nejrychleji zmizet z místa svého úředního působiště."

28/08/2026

Výstava (bez)CENNÍ SVĚDKOVÉ je přístupná do 4. října 🍁, pro školní skupiny ji ale rádi zpřístupníme až do poloviny listopadu. Stačí nám napsat a domluvit termín. 📆
A co výstava nabízí?
Uvidíte nejrůznější zajímavosti a kuriozity z muzejních depozitářů.
Zapomeňte ale na to, že v muzeu musí být všichni tiše 🤫 a hlavně na nic nesahat ✋🤚 - v této výstavě je několik exponátů, které si můžete přímo vyzkoušet a kromě nich je připraveno několik her, takže se zabaví skutečně každý.

Menší skupiny od 13ti let mohou vyřešit detektivní záhadu zasazenou v kulisách historického Broumovska - podaří se vám najít ztraceného syna sedláka Berky? 🔎

Pro mladší děti nebo ty, kdo si nechtějí příliš zavařit své "malé šedé buňky" máme jednodušší pátračku - úkolem je nalézt detaily z vystavených předmětů. Každý si také může vyrobit vlastní pohlednici ✉ a nejmenší návštěvníky potěší omalovánky, které tematicky zobrazují některé exponáty. 🖍

18/08/2026

V pátek nás v muzeu navštívila paní Elizabeth Alder-Wuerrer z Rakouska, jejíž rodinné kořeny sahají až do Broumova. Její prababička Maria byla totiž dcerou majitelů hostince Zum Hirschen (dnešní Hotel Praha).

Při návštěvě nám paní Alder-Wuerrer vyprávěla zajímavý příběh své rodiny i hostince Zum Hirschen. Ten původně patřil Wenzelu Scholzovi. Po jeho smrti v roce 1848 hotel zdědily jeho děti Wilhelm a Magdalena. Wilhelm byl ale tělesně postižený a vedení hostince pro něj bylo obtížné. Přesvědčil proto svého nejlepšího přítele Josefa Taubitze, aby se místo plánovaného odchodu na zkušenou oženil s jeho sestrou Magdalenou. Josef Taubitz se tak stal nejen Magdaleniným manželem, ale také majitelem hostince Zum Hirschen. Společně měli několik dětí, mezi nimi i dceru Marii.

Maria se na sklonku 19. století provdala za Carla Horáčka a odešla s ním do rakouského Zistersdorfu. Carl však brzy zemřel a Maria se musela sama postarat o čtyři děti. Živila se provozem malé trafiky a děti mezitím poslala k rodičům do Broumova, kde měly lepší možnosti vzdělání než v Zistersdorfu.

Děti se později vrátily do Rakouska, na Broumov však nezapomněly. Paní Alder-Wuerrer nám vyprávěla, že její prateta Hilde už pak nikdy v Zistersdorfu nebyla spokojená a celý život si přála vrátit se do Broumova, kde chtěla být i pohřbena. Události 20. století a železná opona jí to však neumožnily.

Děkujeme paní Alder-Wuerrer za návštěvu i zajímavé vyprávění a doufáme, že nás nenavštívila naposledy!

15/08/2026

Kromě historických předmětů máme v našem muzeu i sbírku přírodovědnou. 🌻💎Některé z nejzajímavějších minerálů a fosílií můžete spatřit přímo ve vestibulu muzea a další jsou součástí výstavy (bez)CENNÍ SVĚDKOVÉ.

🦈 Dnes se vám představí sladkovodní žralok Xenacantus z Ruprechtic. Jedná se o pozitiv a negativ jednoho otisku.

"Dneska už na to moc nevypadám, ale býval jsem žralok… tedy ehm, malý sladkovodní žraloček. V těch prohřátých klidných říčkách a jezerech pod dnešními Javořími horami se mi moc líbilo. Co tam bylo dobrot – rybiček, pulců, hmyzu… Žilo nás tam více druhů, hlavně jsme měli každý trochu jiné zoubky. Mě pojmenovali Xenacanthus decheni. Na hlavě jsem měl krásný dlouhý trn, už ani nevím k čemu."