21/08/2026
Četnické případy známé i neznámé
– Vražda četníka Klementa Floriána a jeho manželky –
Příběh ze Želetic u Znojma z roku 1929
Část třetí a poslední – Poslední poprava ve Znojmě a epilog
Vrah František Ellinger i jeho pomocník Josef Baloun byli pod zámkem. Oba byli převezeni do Želetic, kde se jejich výslechu ujali velitel četnického oddělení ve Znojmě škpt. Karel Kopečný, okresní četnický velitel npor. výk. Adolf Zezula a velitel četnické stanice Znojmo, vrchní strážmistr Karel Vlach. Oba kriminálníci se nakonec přiznali. Ellinger označil sebe za strůjce obou vražd a Balouna za svého pomocníka.
„Čin prý provedl v úmyslu předem rozvážném a vykonán byl podle smluveného plánu, přemluviv k spoluúčasti osobu mladistvou.“
Vyprávěl vyšetřujícím četníkům celý svůj příběh, od doby, kdy zběhl z léčebného ústavu pro oční choroby v Brně, kde předtím defraudoval některé věci slepců. Sám trpěl oční chorobou, byl na levé oko nedostatečný, což byl důvod, proč střílel vždy zblízka. Vyprávěl také, jak se dostal k pistoli, když ji pod falešným jménem koupil za 100 korun od podomka Venclíka v průjezdu hostince „U Rakušana“ ve Znojmě na Divišově náměstí.
Jediným rozporem zůstalo vypálení třetí střely na malého Milánka Floriána. Ellinger tvrdil, že si nic takového nepamatuje, ale dutinky nábojů nalezené na místě činu prozrazovaly opak. Nakonec proběhly i výslechy prostitutek, se kterými se Ellinger během svého brněnského pobytu stýkal a které doplnily některé střípky mozaiky jeho kriminální činnosti.
Zatímco o dalším osudu mladistvého Balouna dobové prameny mlčí (anebo je prostě nemáme), o Ellingerovi toho víme více. Ellinger byl držen ve věznici krajského soudu ve Znojmě. Během svého pobytu v této instituci připravoval vraždu dozorce a útěk, protože mu bylo jasné, že mu jde o krk. Do svého plánu zasvětil spoluvězně, se kterým myl podlahu, a snažil se ho získat pro svůj plán. Měl přepadnout dozorce, oloupit ho o klíče a na svobodu ještě pustit vraha Filipína, který v Náměšti nad Oslavou zabil tři lidi. Dozorcům však přišlo podezřelé neustálé domlouvání a špitání, a tak Ellingerova spoluvězně „zmáčkli“ a on nakonec vše prozradil. Ellingerovi byla zvýšena ostraha, takže již neměl šanci se o něco podobného pokusit.
U soudu se Ellinger bránil svými zásluhami z první světové války. Měl podle svých slov prý zachránit život prezidentu Masarykovi. To mu ovšem nepomohlo.
Dne 19. února 1930 byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu prostou, zločin podvodu a nedokonaný zločin vraždy prosté k trestu smrti. Hned v soudní síni požádal prezidenta Masaryka o milost. (Prezident Masaryk velmi často tresty smrti formou milosti měnil v doživotní žaláře bez možnosti propuštění.) Na vyjádření prezidentské kanceláře se ale čekalo skoro 9 měsíců. Milost byla 28. listopadu 1930 definitivně zamítnuta a prezident rozsudek potvrdil v plné míře.
Soudní komise tedy 30. listopadu 1930 po 18. hodině oznámila Ellingerovi, aby se připravil, že bude popraven. Ten byl po oznámení rozsudku zdrcen a rozechvěn, pak se uklidnil, odmítl poslední přilepšení ke stravě a požádal jen o cigarety. Silně kouřil a svou poslední noc strávil na modlitbách s knězem kapucínského kláštera ve Znojmě.
Ráno v 6 hodin byl ještě přítomen mši ve vězeňské kapli a poté zase vykouřil pár cigaret. Na nádvoří krajského soudu byla postavena šibenice a ráno se dostavil pražský kat Broumovský se svými pomocníky. Dále byla přítomna tříčlenná soudní komise, prokurátor, dva soudní lékaři, starosta Znojma s náměstkem, zástupci četnictva, policie a několik novinářů. Ostatní veřejnost byla vyloučena a ani datum popravy nebylo předem oznámeno, aby se předešlo případným nepokojům.
V 7:04 vyšel ze dveří věznice krátký průvod sestávající z kapucínského kněze, katolického kaplana, Ellingera a několika strážců. Ellinger šel klidně, s hlavou skloněnou. Předstoupil před soudní dvůr a byl mu znovu přečten rozsudek. Poté vyzval předseda soudu popravčího mistra, aby vykonal rozsudek.
Popravčí mistr v černém obleku, černém klobouku a bílých rukavičkách předstoupil před Ellingera, svázal mu ruce a nohy a vytáhl ho na šibenici. Poté vystoupil nahoru za ním, zakryl mu obličej a po 40 sekundách zatlačil oči. Poté sestoupil dolů, sejmul klobouk, uklonil se soudnímu dvoru a hlásil, že poprava byla úspěšně vykonána. Poté přistoupil k šibenici, sundal si bílé rukavičky a hodil je pod šibenici.
Celou dobu se oba kněží hlasitě modlili. Po pěti minutách bylo tělo ze šibenice sejmuto, aby oba soudní lékaři mohli tělo ohledat. Oba konstatovali smrt. Tělo bylo uloženo do rakve a odneseno do nemocnice na pitvu.
Vrah Ellinger zemřel 1. prosince 1930 za kalného rána, a to v 7:10. Byl posledním popraveným ve Znojmě.
Obě děti manželů Floriánových osiřely. Poručníkem až do jejich 18 let se stal generál Putna, v té době zemský četnický velitel pro Moravu. Jelikož celý případ provázel neobyčejný zájem jak civilní, tak četnické veřejnosti, dostaly děti od prezidenta T. G. Masaryka, ministerstva vnitra a Masarykova četnického vzdělávacího a podpůrného fondu na tehdejší dobu velmi vysokou částku ve výši 60 000 korun.
Na četnické stanici v Želeticích byla manželům Floriánovým ještě za první republiky odhalena pamětní deska. S příchodem Němců v říjnu 1938 ji ti rozbili a existuje nepotvrzená zpráva, že její fragment se nachází jako dekl studny v jedné nejmenované obci na Brněnsku.
Pokud byste snad k tomuto případu měli něco, co se nám nepodařilo dohledat, ozvěte se, ať můžeme článek doplnit.
Autor děkuje Miroslavu Fouskovi, Františku Šmákalovi, Martinu Musilovi a rodině Muzikářově za možnost poskytnutí nebo nahlédnutí do dobových podkladů.
- KONEC -
