17/06/2026
Společnost přátel historie města v měsíci červnu 2026
Pravidelná schůzka připadla na svátek sv. Medarda (8. června) a tak jsme všichni s napětím sledovali předpověď počasí, zda se naplní či nenaplní známá pranostika. Na programu byla totiž historie Zajateckého tábora a přednášející Mgr. Kateřina Sommerová si připravila suchou i mokrou variantu. Naštěstí počasí bylo na naší straně a před 17 hodinou se u místního koupaliště sešlo 14 zájemců (2 se přidali později). Zde nás již také očekávala naše průvodkyně Kateřina Sommerová, která se tématu zajateckého tábora do hlouby věnovala a o jeho historii vydala letos i knihu „Jsou to přece také lidi“ Zajatecký a internační tábor v Německém Jablonném 1914-1923. Krátce po 17 hodině jsem přivítal všechny přítomné odvážlivce a předal slovo Kátě. Ta poděkovala a ujala se výkladu. Hned na začátku jsme se podchodem pod rychlostní silnicí vydali směrem k železniční trati. Nedaleko od místa, kde stávala chata „Rybana“, jsme se zastavili. Kateřina nás upozornila na viditelný val a sdělila, že právě zde stával jeden z obranných prvků tábora, tzv. reduta. Ta však byla obrácena směrem k táboru a nikoliv ven, neboť měla chránit obyvatele města před případným útěkem zajatců. Pak nás seznámila s tím proč, a jak tábor vznikal a na obrázcích nám ukázala osobnosti, kteří za jeho vznikem a výstavbou stáli. Sdělila nám také, že tábor sloužil zpočátku jako zajatecký, poté jako internační a následně jako shromažďovací. Po tomto úvodu jsme se vypravili na vlastní procházku místy, kde se tábor rozprostíral. Hlavní vstup do tábora se nacházel za mostkem vlevo směrem k čerpací stanici Moll. My jsme však místo riskantního přecházení rychlostní silnice (budována v letech 1961-1963) využili opět podchod a pomalu jsme se přesouvali k cestě na zajatecký hřbitov. Cestou nás naše skvěle připravená průvodkyně zasvěcovala, jak tábor vypadal a jak se rozrůstal. Výklad doplňovala fotografiemi, plánky a dokonce i táborovými platidly (bankovky i mince). Ač byly k dispozici plány i stávající mapa s vyznačením tábora, tak až během prohlídky jsme si přímo v terénu vlastně uvědomili, o jak rozsáhlou plochu šlo. Během několika zastávek jsme se dověděli mnoho zajímavostí nejen o vlastním táboru, životě uvnitř, zajatých důstojnících, kteří byli shromážděni v blízkosti bývalé Sokolovny či strážním oddíle, který zajišťoval zajaté vojáky. Stanoviště strážního oddílu zasahovalo až do Nádražní ulice. Naši procházku jsme zakončili v místech vojenského hřbitova a i zde jsme se dověděli mnoho zajímavostí. Byl nám ukázán hrob prvního zemřelého zajatce, zemřelého italského vojáka či židovský náhrobek, který je však umístěn jinde.
Příjemné počasí, perfektní výklad i zajímavost tématu a čas doslova letěl jako voda. Blížila se sedmá hodina, když jsme se ze hřbitova začali přesouvat zpět k autům. Kateřina za svůj výkon sklidila zasloužený potlesk. Máme již přislíbeno, že další osudy tohoto místa nám přiblíží na další přednášce v příštím roce.
Rád bych touto cestou poděkoval Kateřině Sommerové nejen za velmi zajímavou a poutavou procházku, ale i za zpracování dalšího tématu z dějin našeho města. Poděkování zaslouží i všech 16 účastníků, kteří tuto procházku zvládli. Jelikož se „za pochodu“ dělají špatně poznámky, byla Katka ochotná a zpracovala stručnou historii tábora.
V neděli 14. června se několik členů Společnosti účastnilo vyhlášení ankety Alej roku 2025, ve které zvítězila naše Lemberská lipová alej. Alej do 15. ročníku soutěže nominovala paní Jana Kučerová. Alej se zapojila do soutěže vůbec poprvé a v hlasování získala 1179 hlasů. Na druhém místě s 810 hlasy skončila alej Genius loci v horské obci Rejvíz v Olomouckém kraji. Třetí místo získala Braunerova alej v Babylonu v Plzeňském kraji s 617 hlasy. V 15. ročníku bylo nominováno celkem 59 alejí ze všech 14 krajů a výsledky vyhlásila Arnika 4. února 2026. Slavnostní předání cen proběhlo právě tuto neděli přímo v aleji. Na výsledku hlasování má velkou zásluhu i člen naší Společnosti pan Mgr. Petr Pazdera, který díky sociálním sítím a propagaci soutěže dokázal získat tolik hlasů pro naši alej. Po osmi letech se tak titul Alej roku vrátil zpět do Libereckého kraje. Paní Jana Kučerová jako poděkování za pomoc při hlasování namalovala obraz, který jsem během této akce z jejích rukou převzal. Za celou Společnost jsem poděkoval a informoval, že největší podíl na získání prvního místa měl především přítomný pan Petr Pazdera. Obraz zachycuje bránu u zámku Nový Falkenburk a byl namalován dle fotografie Petra Pazdery. Poděkování zaslouží i naše členky: Stanislava Cinkaničová, Alena Třísková a Marie Zábranová, které při akci pomáhaly v dětských dílničkách. I přes velmi proměnlivé počasí se akce vydařila.
Vše členům i příznivcům přeji příjemné prožití prázdninových měsíců, načerpání sil a uvidíme se opět v září. Mezi námi přivítáme PaedDr. Jaroslavu Šiftovou a to hned dvakrát. Jednak při přednášce Perly lidové architektury Libereckého kraje v pondělí 14. září a poté jako průvodkyni při tematické exkurzi do České Lípy. Informace o exkurzi budou zveřejněny na webových stránkách a Facebooku Společnosti a v příštím Zpravodaji.
Za Společnost Jaroslav Slabý
